|
Navigace
Teidu
Počítadlo
Čtu
a jsem čtena... Tasselhof Archivy
listopad 2009 Tomuhle fandím
|
30.11.2005Dnes jsem 4x zahnula......ale 2x jsem si to fakt hodně rozmýšlela Deníček Nebojte, s mou mravností to není tak strašný. I když jsem dneska byla první, kdo zahnul... Do domečku... Při člobrdu :-) A skončila jsem až třetí (ze čtyř :-) Zato seminář běžel v super pohodě, dokonce jsem jakž takž zvládla i úvodní prezentaci (aspoň z mého pohledu). Jen bych možná zítra nemusela být tak akční a aktivní – aby si všichni nemysleli, že jsem se učila předem :-) Konec dnešních referencí. 29.11.2005Jsem grogy.....úplně :-( Deníček Přežila jsem odpornou chřipku a teď pořád pracuju a pracuju a pracuju... Do toho jsem dneska absolvovala poměrně příjemné (i když nepřínosné) jednání v Praze a skvělé nákupy v Ikea (bohužel v botách na 7 cm podpatku, takže už v půlce jsem myslela, že nedojdu k pokladně). Takže mám nový měkkoučký přehoz na postel, příborník a jeden vánoční dárek. A zítra vyrážím na 3 dny na hory na seminář(e). Který budu mít tentokrát na krku sama, protože kolegyňka se školí jinde. To bude veselé :-) Když mi to vyjde, poreferuju vám, jaké to tam bude :-) 24.11.2005Zima je tu!A mě to inspirovalo... Deníček Takže, jak se vám líbí či nelíbí můj sněhově medvídkový vzhled? :-) 23.11.2005:-(Deníček Tak s těma výmluvama to včera nebylo tak žhavý.... Má tělesná teplota se večer z obvyklých 36,1 (a méně) Celsiových stupňů vyšplhala na 38,2 a ode dneška ležím v pelíšku, polykám Paralen, spím a nejím (protože mi nic nechutná). Tak jen doufám, že to brzo přejde (v úterý chci jet do Prahy a od středy do pátku mám 2 semináře...) 22.11.2005Já vim......poslední dobou to tu celkem zanedbávám...:-( Deníček Tak začneme s výmluvama... Jsem nemocná. Ne moc, jen nastydlá, ale za to pořádně. Mám strašnou zimu v nevytopitelné kanceláři, doma mi profukuje a ty akumulačky, co tam mám jsou celkem nanic. Takže se mi permanentně nechce vůbec nic dělat, krom lehnout pod peřinu a spát. Taky lepím staré vztahy (vlastně jeden) a pořád nevím, jestli ho vlastně vůbec slepit chci. Zato už se ve mě stihla probudit moje computer-paranoia, takže jsem složku Moje v oblíbených položkách, obsahující odkazy na můj blog a moje další stránky rychle přesunula pod položku Pracovní a podsložku Vzdělávání. Tam se mi snad nikdo hrabat nebude. Popravdě – on by se mi asi nikdo nehrabal ani v té dosavadní složce, ale náhoda je blbec (a to už aspoň nemám složku dokumenty zasetou v adresáři Windows pod jakýmsi systémově znějícím pseudonázvem). Je ještě někdo takhle paranoidní? Konec výmluv, nějak mi to psaní dneska nejde. Třeba se ještě oteplí a dorazí mi inspirace (letos nesnáším sníh! Mám ho všude na dvoře, kde postupně taje a míchá se s hlínou na bahno, nejde mi otevřít branka a navíc...ta zima )
13.11.2005Věrnost......věří na ni ještě vůbec někdo? Uvažuju nahlas ...nebo je to jenom něco, čím se všichni oháníme a nikdo to nedělá? Popřípadě – je to všechno jen otázka toho, kdy přijde ta chvíle, kdy člověk neodolá? Co vy na to? 7.11.2005!!!??? Deníček Už vás někdy bývalý přítel požádal přes ICQ o ruku? A co jste mu na to řekli?
Chris už má zase problém...
...a tentokrát kolosální... Deníček Tak jsem vždycky zastávala náror, že dvakrát ohřejvaný je dobrý tak akorát zelí. Kdo netuší, oč jde – v překladu do češtiny to znamená, že znovunavazovaný vztah po rozchodu prostě nemá smysl, protože to stejně nedopadne dobře. Akorát že: můj ex je asi tak 3 týdny zpátky v ČR, za tu dobu jsme na sebe stihli vzájemně naházet všechno špatný za dva a půl roku, on už si navíc našel slečnu (o 11 let mladší, než je sám), rozešel se s ní a začal si s jinou (opět osmnáctkou). Přičemž mě mezitím průběžně přesvědčoval, jak by mě chtěl zpátky (a já na to, že ani za nic). Takže jasná klidná světlá budoucnost bez něj vypadala celkem jistě. A pak se to zvrhlo. Napřed pár delších, ne moc příjemných diskusí přes ICQ a pak jedna moje smska pro kamaráda omylem poslaná jemu. A najednou bylo z neznámých důvodů všechno absolutně jinak. 10, 20 smsek denně, 2x, 3x za den dlouhej vysmátej pohodovej hovor a nakonec domluva, že v neděli (to jest včera) zajdeme společně na návštěvu kamarádovi a když nic víc, tak ten náš rozchod aspoň zapijem. V podstatě to skoro mohlo skončit tak, že zas budem bezva kamarádi jako předtím, než jsme spolu začali chodit, spát a bydlet. Jenže místo toho jsme skončili oba u mě doma až do rána. A teď co s tím... On chce pořád zpátky a já...prostě nevím... :-( 5.11.2005Príma 2 dny na horách......aneb nepracovně pracovně. Deníček Tak jsem zase strávila své dva oblíbené dny v Deštném na jednom semináři. Tyhle výjezdy miluju. Zaprvé je to absolutní relax v rámci pracovního nasazení a zadruhé se vždycky dozvím spousty informací. Tentokrát to bylo hodně zaměřené na rozhovor s klientem. Pravda, něco takových školení už jsem absolvovala, leč "cílová skupina" byla značně odlišná. A popravdě – vést rozhovor s klientem zákaznického centra a s klientem zařízení poskutujícího sociální služby je dost značný rozdíl... Takže – první den večer jsem absolvovala rozhovor s klientem domova důchodců. Krize. Můj standardní pracovní návyk ve znění: "Najdi problém a vyřeš ho" byl úplně nanic :-). Klient používal nejznámější (n)asertivní metodu zaseknuté desky stylem: "Já chci. A chci hned. Teď hned...". Jenže ono to teď hned prostě nešlo. "Ale já chci. A chci hned....". Strašný :-) Myslíte, že jsem se poučila? Kdepak. Druhý den jsem absolvovala další rozhovor – tentokrát s "drogistou" (drogově závislým). Určitý problém byl, že to, že je závislák jsem zjistila až ve chvíli, kdy v půlce rozhovoru použil výraz "uvařit šlehu" (myslíte, že jsem se napřed nezeptala, co to znamená? no jako pako. pochopitelně mi to došlo hned v tu chvíli, kdy jsem ten dotaz položila...). Mno, každopádně jsem zase měla tendenci řešit to, že nepracuje a bydlí takovým podivným způsobem a z něj nakonec (po korekci mého směru rozhovoru lektorkou) vypadlo, že přišel jen upustit přetlak a vztek a vlastně nic řešit nechce. Po skončení hovoru jsem si připadala jako kvalitně vyždímanej hadr. Na druhou stranu – mezi komentáři "pozorovatelů" rozhovoru se našlo i pár kladných věcí. Že jsem byla schopná udržet hovor celých zadaných 15 minut (věřte tomu, že pro dost lidí to byl problém) a navíc jsem zůstala absolutně klidná celou dobu, co do mě hučel a občas i lehce křičel, jak je všechno na ..... (autocenzura). No jó, my, co jsme zvyklý na "pány podnikatele", řvoucí přes přepážku výrazy typu "Vy jste taková kráva!" ("My jsme tady dneska samý krávy, přijďte si, až tu budou ovce...") se zas tak snadno vytočit nenecháme. Zato se prý nemám bát říct nahlas výrazy jako sebevražda a hlavně: Neřešit! :-) No, jsem zas o něco chytřejší. 2.11.2005Divoká jízda na plný plyn......nebo benzín? Deníček Zítra a pozítří mě čeká další z mých milovaných odpočinkových pracovních činností. Seminář. Sice mě trošku děsí témy, protože vůbec nevím, co to v praxi vlastně znamená (snad nebudu vypadat jako pako :-), ale jinak se tradičně hrozně těším... Akorát že – lektorka dorazí už 2 hodiny před začátkem semináře, a někdo ji musí vyzvednout v Deštném a dopravit na místo. A my se šéfem obvykle tou dobou teprve vyrážíme z HK... Hmmm... Takže co s tím? Takže jsem zvedla telefónek a zavolala kamarádce o autíčko. Kamarádka je skvělá kamarádka, takže autíčko je. Škůdka. Na plyn. A ona už je zima. Takže se to musí průběžně přepínat na benzín. Mám k tomu velmi podrobný manuál (co, kdy a kde zmáčknout :-). Tak jsem zvědavá, kam dojedem. Jo, a taky nefunguje ručka (už zas). Kde že je ta chaloupka, kam jedem? Hmmm, úplně nahoře na kopci? Na docela strmým kopci? Tak to budou rozjezdy pro hvězdy :-) Držte palce, ať to přežiju já, autíčko i spolujezdci... :-) 1.11.2005Uff......jsem si oddychla. Deníček Právě jsem zjistila, že mi z účtu odešly penízky za letenku. Už jsem se začínala děsit, že nepoletím.... Ale teda – nemile mě překvapilo zjištění, že platební kartou přes net můžete zaplatit cokoliv bez jakéhokoliv přístupového PINu nebo tak :-( |
