31.08.2006
Nepijte chaluhovej čaj.......pročistí vám to vnitřnosti...
Deníček
...ale jak :-(
|
Navigace
Teidu
Počítadlo
Čtu
a jsem čtena... Tasselhof Archivy
listopad 2009 Tomuhle fandím
|
It is said...about my sister...
...it is said...about me... Deníček Dnes večer jsme seděly se sestrou v hospůdce a povídali. Krom jiného a ještě jiného o tom, jaké o nás jdou aktuálně fámy. O mé sestře jde ta, že si opět začala něco se svým exmilencem. O mě (pokud je to o mě), že tvořím nový pár s někým, koho známe... A teď ta pecka. Co by měly tyto dvě osoby napsáno na štítku u dveří? Pro zachování utajení použiji v důležitých částech místo písmen jiné znaky.
:-) Funny. A little bit :-) A mám další fámu – Jistě, je to pravda a děláme to se sestrou proto, abychom i po svatbě měly stejné příjmení :-))) Obecně drby nesnáším, ale občas jsou opravdu zábavné...
Odpoledne...
...až večer Deníček Mám v sobě skleničku cinzana, taky nemusíte vědět všechno, půllitr Primátora (normálně ho nemusím, ale jsou lidé, se kterými mi pivo prostě chutná) a ještě se chystám večer zapařit se sestrou. Myslím, že domů dnes polezu po čtyřech... Jo, a taky 2 hrnky chaluhovýho čaje ("dárek" od maminky – v pytlíku smrdí jako Pulmoran, ale chuťově není špatnej) a jedno kafe. Doufám, že mě toto množství tekutin nepoloží...
Žiju!
:-) Deníček Předání včera stvořeného daru jsem přežila. Jestli se líbil nevím, ale vypadalo to, že potěšil... Ranní narozeninová party taky nebyla špatná. Venku je hnusně. Sice neprší jako jinde (pravilo ICQ :-), ale je zataženo a tak. Asociuje to nepěkné věci. Ráno jsem prohlédla jednu ze svých poměrně oblíbených stránek a našla na diskusi příspěvek. Dokonce ve 3 exemplářích. Anonymní pisatel sděluje ostatním, že objevil mezi kamarády další pár a zda jsou na něj zvědaví. Aneb zase další debil, seroucí se (omlouvám se slabším, jemnějším a citlivějším povahám) do záležitostí, do kterých mu (nebo spíš jí) nic není. Pevně doufám, že nemluví o mě. Výjimečně... Na druhou stranu – pokud ano, je mi naprosto jasný, kdo to je a jak na to přišla... Uvidíme.
30.08.2006Paradox......zase jednou o sexu Uvažuju nahlas Napadlo mě – čím to je, že chlapi, co o sobě nápadně či nenápadně šíří pověst postelových borců a v tomto směru mají sebevědomí na rozdávání obvykle při činnosti samé za moc nestojí, zatímco nejdokonalejší tanečníci postelového tanga jsou stydliví, těšící se z "pochvaly" jejich umění a o sexu obecně spíše mlčící?
:-)
...pořád se mám fajn :-) Deníček :-) Zase jsme celý den prokecali po ICQ s "návštěvou". Velmi zajímavá diskuse... :-) O polední "pauze" jsme s kolegyňkou zapařily po ICQ "slide-a-lamu" a "RPS". bezva! celkem nám to šlo a skvěle jsme se bavily. :-) Do konce týdne se možná "návštěva" objeví znova... :-) Obrázek (viz. minulý zápis) se mi v rámci možností povedl hned napoprvé. :-) Mám prostě zase príma den
Zabije mě...
...nezabije mě... :-) Deníček Moje kolegyně má zítra narozeniny. K narozeninám se dávají dárky. Třeba dort, nějaká drobnost, přáníčko...a tak. Nedávno jsem se při pohledu na kolegyni ve dveřích zasmála a podotkla, že vypadá jako postavička z manga komiksu (vážně má ten výraz...). Kolegyně se urazila. Nevěděla, co je to manga. Tak jsem jí poslala pár obrázků a kolegyně se zase odrazila, neb se jí líbily. Christine má mangu ráda. Párkrát ji zkoušela i kreslit, leč výsledky nic ohromujícího (Christine byla odejduta z VŠ po nesložení postupové zkoušky z výtvarného vyjadřování). Dneska si koupila tužky, pastelky, skicák a gumu a rozhodla se to zase zkusit... Moje kolegyně má zítra narozeniny. K narozeninám se dávají dárky. Dostane dort, nějakou drobnost (aromasadu), přáníčko a obrázek. Manga postavičku rádoby podobnou jí samé... Rádoby :-) Tak doufám, že to přežiju :-) 29.08.2006Jak je...:-) / :-( ? Deníček :-) Dobrá nálada se drží (i když v podstatě nevím proč :-) :-( Příšerně mě bolí záda. Už asi 3. den... :-) Bolest hlavy dneska přešla relativně rychle :-( "Ex" si dal do ICQ nový avatar. A vzhledem k tomu, že mám verzi 5.1, pokaždé když se přihlásí, blikne mi dole okýnko z (ted bliklo!!! uaaaaaaaaaa!!! jak z hororu) kterýho na me míří kvérem... :-) Asi ho smažu z kontakt-listu :-) Zítra si budu zase povídat s "návštěvou" (domluveno :-) :-/ Fakt pevně doufám, že mé "kamarády" už špehování mého soukromí přešlo a nečtou mě... :-) Dobrou noc...
Doplněny odkazy...
...nenašli jste se? Nezoufejte... Po probrání se z migrénového bezvědomí jsem se rozhodla konečně doplnit odkazy tohoto blogu o osůbky, které jsem v poslední době začala číst a oproti svým předchozím zvyklostem i o ty, kteří čtou mě a reagují – protože jsem ráda, že sem chodíte. A protože ne všichni zanecháváte odkaz a já jsem sklerotik a určitě jsem na někoho zapomněla, pokud jste se nenašli a máte pocit, že byste tu chtěli být, ozvěte se (komentáře, vzkaz...). Pozor! Nabídka platí pro čtenáře tohoto blogu, nikoliv jako reklama pro kohokoliv, koho přilákal perex :-) A konečné rozhodnutí o zařazení je přece jenom na mě... ;-)
Je mi fajn a...
...je mi blbě... :-( Deníček Migréna. Mrcha jedna mizerná. Že se nestydí. Přes měsíc dala pokoj a za poslední týden už je tady podruhý :-( Takže se zkusím co nejrychleji dopravit do postýlky, strčit hlavu pod peřinu a doufat, že to přejde...
Je mi fajn...
...a je mi skvěle Deníček Včera jsem do noci koukala na film. Trval 4,5 hodiny a usnula jsem asi hodinu před koncem. Fakt to bylo moc dlouhý :-) Ale dobrý. Tím pádem mi na večerní depku poněkud nezbyl čas, což nevadí :-) Ráno mi kolegyně na úřadu řekla, že jsem zhubla a že mi to sluší :-) Potěší. Zvlášť, když jsem se o to vůbec nesnažila, a taky jsem o tom díky tomu, že nemám váhu, nevěděla... A to už je druhá :-) :-) 28.08.2006Dneska je mi....... dobře, příjemně, mile, veselo... Deníček Od rána si nezávazně povídám po ICQ se svou víkendovou návštěvou a prostě je mi fajn. Sice aktuálně vůbec netuším, jak bude tohle všechno pokračovat, pokud vůbec nějak, ale nějak mi to zrovna teď vůbec nevadí. Tak jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží (jestli zase večer dorazí depka, budu asi brzo skvělou adeptkou na léčení na psychiatrii s maniodepresivní psychózou :-))) 27.08.2006V HK právě leje jako z konve......kdyby takhle bylo včera, nemusela jsem moknout v koupelně :-) Deníček Každopádně to bylo poprvé, co jsem se do úletu tohoto typu nemusela aspoň trochu křečovitě nutit a celou dobu jsem se bavila a cítila uvolněně. Rozhodně doporučuji k vyzkoušení :-)
Zase sama...
...v neděli večer :-/ Deníček Sedím doma, sleduju filmy, které už jsem viděla, zpíjím se cinzanem a nedokážu se dokopat k práci, kterou dnes musím dodělat. Cítím lehkou bolest na místech, která mi včera působila neskutečnou rozkoš (naštěstí myšleno čistě fyzicky) a z polštáře cítím nezvyklou vůni. Do toho se mi vtírají myšlenky na to, jak by bylo krásné sdílet něco takového a i všechno ostatní s někým, s kým bych se zase jednou cítila milovaná. A na to, že asi těžko najdu hodného chlapa, co by si mě nenechal přerůst přes hlavu. A který by chtěl holku, co pořád myslí na svého "ex" a příležitostně sdílí místo ke spánku s polovinou svých kamarádů... :-(
Nestalo se mi to už víc než tři roky...
...díky ;-) Deníček Dřív – dneska už mi to přijde jako kdysi dávno – se mi občas (spíš pravidelně) při společné noci stávala jedna věc. Ráno jsem se vzbudila a vzadu ve vlasech měla strašně zamotaný a takřka nerozčesatelný "chumel" :-). Dodneška nevím, jestli jsem se při oné báječně příjemné činnosti jen podivně vrtěla hlavou na polštáři a nebo jestli během té doby pracovaly tajemné síly :-), ale když jsme skončili a stálo to za to – byl tam. S "ex" se mi tohle nikdy nestalo. Ani ve chvílích, kdy jsem si říkala, že to v podstatě bylo moc pěkné a evidentně se snažil, aby se mi to líbilo (což se bohužel, krom posledních tří měsíců, nestávalo příliš často). A dneska v noci tam byl zase. A přestože i po opatrném rozmotávání a pomalém rozčesávání mám pořád ještě vlasy pěkně zamotané, udělalo mi to hroznou radost :-) . Protože se mi zase jednou podařilo prožít něco, na co už jsem skoro zapomněla. Bláznivé. A přitom ... :-)
Trochu zvláštní....
...sobotní večer Deníček Páteční pozvání evidentně vyšlo. Pro příště si budu pamatovat, že chci-li někoho vytáhnout na pifko, mám ho pozvat na vínko a tak (viz minulý zápis :-) Posezení u pivka bylo příjemné, následné u vína a ohřáté pizzy též (se trochu divím, že mi z té kombinace nebylo špatně, ale nebylo :-), film Periskop nahoru a dolů byl senzační. U druhého filmu už nevím – trval něco přes hodinu a půl a já z něj viděla úvodních 5 a závěrečných deset minut. Zvláštní na tom všem bylo pravidelné zjištění (při každém ohlédnutí), že se na film u mě doma z tradičního místa na posteli dívám s někým jiným, než obvykle (též nejsem zvyklá na to, že bych nějaký film takto viděla bez čtvrthodinové pauzy po prvních deseti minutách sledování :-) a že ten někdo sedí na druhém konci postele... Taky se mi poprvé v životě podařilo zmoknout ve vlastní koupelně (ještě že tam prší teplá voda :-) a oproti všem zvyklostem (zejména z posledních 3 let) některé věci pouze přijímat a "nevracet". Pocit z toho byl vážně "divný" – jsem zvyklá na přesně opačnou situaci – daleko víc "dát", nežli "dostat" (bohužel :-( a něco takového jsem nikdy nezažila... Na druhou stranu jsem přesvědčená o tom, že pokud druhý řekne "ne", mělo by to být respektováno... Takže si sice připadám trochu nevděčně, ale zase vím, že kdyby dokonalost měla jméno, znělo by ... ;-) 26.08.2006Dnešní směs......zmateně :-) Deníček
25.08.2006Zatím dobrý...:-) Deníček
24.08.2006Co mě dneska všechno sere......jemnějším povahám se omlouvám Deníček
Konec nas... plků :-) ...se mi ulevilo :-) 21.08.2006Proč je tak těžké říct "Miluju Tě"......jako první? Uvažuju nahlas Dívala jsem se na film a jsem trochu naměkko...a napadlo mě... Proč, když člověk s někým začne chodit, často i spát, i když už ví, že toho druhého miluje, proč je tak těžké říct to nahlas? Proč se tolik bojíme, že prozradíme své city někomu, kdo je třeba nesdílí, nebo si tím prozatím není jistý? A proč to tolik bolí, když tuhle krátkou větičku nakonec vyslovíme a neozve se ono kouzelné "Já Tebe taky"?
Nějak nevím, jak to dneska nazvat...
Deníček Dneska je mi tak nějak ne úplně dobře – možná se hlásí o slovo dvoutýdenní únava, možná jsem chytla nějakého bacila... Každopádně se dnes a asi ještě v pár dalších dnech pokusím dopsat, jaký byl tábor – takže u každého fiktivního zápisku snad brzo najdete i ten reálný. 20.08.2006Jsem šťastný člověk......a mám skvělý život... Uvažuju nahlas ...i když zrovna teď je mi trochu smutno z toho, že jsem doma sama. Ale popořadě. Po návratu z tábora jsem přesvědčená o tom, že můj život je skvělý a cítím se šťastná. Proč? Za 10 dní jsem slyšela spoustu nepěkných příběhů dětí, co si neměly šanci vybrat jinou možnost. Dětí, které konec tábora obrečely dílem proto, že opouští své nové kamarády a dílem proto, že se nechtěly vracet domů. Díky tomu, že jsme s dětmi hodně pracovali i po stránce psychologické (společná sezení, psychohry...) a do všech těchto akcí se sami zapojovali, podařilo se mi samotné ujasnit a občas i "vyřešit" pár věcí. Z tábora jsem přijela totálně vyčerpaná, částečně fyzicky, ale hlavně emocionálně – celou dobu jsem se totiž "citově rozdávala" dětem, kterým tohle chybí doma a vrátila jsem se s pocitem, že teď bych potřebovala, aby mi tuhle "službu" někdo "oplatil". Měla jsem štěstí (a nebo možná zafungovaly "boží mlýny" oplácející dobré i zlé) a během tohoto víkendu mi to opláceli téměř všichni (teda, až na ex... pohled na něj a nejnovější členku týmu jeho nových přítelkyň mi pořád nedělá dobře. Krom jiného jsem si totiž ujasnila to, co jsem tušila už dávno a sice, že ho mám pořád ráda a záleží mi na něm. A zároveň to, že i přesto ho shledávám člověkem pro společný život aktuálně nepoužitelným (z mého pohledu proto, že se použitelně, dospěle a zodpovědně chovat prostě nechce), což je něco, co asi nedokážu překousnout. Kupodivu mi tohle "přiznání si sama sobě" trochu pomohlo se s tím srovnat). Ale zpátky k tomu oplácení – všichni na mě byli úžasně milí, jako předávačka cen jsem se líbala cca s 8 chlapy :-), jako věrná fanynka s jedním, večer jsem v milé společnosti dostala do ruky "společný" hrníček s báječnou frankovkou (postupně dolitý cca 1,5 lahví) od člověka, co za to nechtěl vůbec nic, rozdala spoustě lidí své telefonní číslo, dostala nabídku na společné střílení v HK s jedním senzačním párem a byla odvezena do HK i s hafíkem partou skvělých lidí. A to určitě nebylo všechno. Tak – z tohohle jsem se chtěla vypovídat teď, během následujících dnů se pokusím doplnit fiktivní naprogramovaný táborový deník o reálné události a popsat vám i ty senzační závody. Teď půjdu pokračovat v domácím smutnění. Přece jen – být někde večer sama je pro mě poslední dobou dost nezvyk...
Pátek
Deníček táborových pravděpodobností. Deníček Je-li Christine ještě naživu, vrací se dnes domů a ve 4 odpoledne nasedá do autobusu směr Jeseník. 17.08.2006ČtvrtekDeníček táborových pravděpodobností. Deníček Christine dnes musí obživnout, protože přijede kontrola. Christine se kontroly nebojí, neboť až se kontrole představí celým jménem, kontrola uteče. 15.08.2006ÚterýDeníček táborových pravděpodobností. Deníček Christine už je pravděpodobně mrtvá... 14.08.2006PondělíDeníček táborových pravděpodobností. Deníček Christine už je pravděpodobně mrtvá... 13.08.2006NeděleDeníček táborových pravděpodobností. Deníček Krize útočí. Vedení toho patrně začíná mít plný brejle, děti se teprve dostávají do tempa... Ve hře "Přežije silnější" patrně zvítězí. 12.08.2006SobotaDeníček táborových pravděpodobností. Deníček Dnes je čtvrtý den tábora. Čtvrtý den podle nepsaných pravidel přichází krize – tj. děti mají v tuto chvíli zaručeně elánu na rozdávání, zatímco Christine pravděpodobně začíná padat na hubu... 11.08.2006PátekDeníček táborových pravděpodobností. Deníček Dnešek je věnován cestě do Himalájí a zdolávání osmitisícovek. Neboli lanovým aktivitám. Christine jako zdravotník tábora tudíž tento den pravděpodobně věnuje ošetřování odřenin a potlučenin. 10.08.2006ČtvrtekDeníček táborových pravděpodobností. Deníček Christine je patrně stále ještě naživu. Dnešek se nese ve znamení hesla: Utahat děti a rozřadit je do družstev. Sebe pokud možno šetřit. Večer dorazí posily. 9.08.2006Putyka u Christine......zve všechny spřátelené blogy... ...na velkolepej obří mejdan! Zejména ty prázdninově a dovolenkově opuštěné svými páníčky a paničkami. Vezměte něco k pití (víno slíbil Ravenův blog) a taky tady máme skvělý koláčky (Ravenův blog povídal, že mám něco upíct). Ať se můžeme zlískat do němoty a zveřejnit ty pikantní podrobnosti... Párty potrvá do tý doby, než se Raven s Christine vrátěj (podle toho, co nastane dřív).
Středa
Deníček táborových pravděpodobností. Deníček Po Ravenově vzoru mě, blog, moje panička pověřila psaním svého deníčku po dobu své nepřítomnosti. Takže: Christine teď zrovna stojí u táborového autobusu a seznamuje se s cca 60 romskými spoluobčany (23 dětí, nějací ti rodiče, sourozenci...). Za chvíli nasedne do autobusu a vyrazí směr Orlické hory, kde se pokusí přežít následujících 10 dní.
Případné pikantní podrobnosti o mě...
...zveřejněné na tomto blogu... ...v následujících deseti dnech neberte vážně. To jen pro případ, že by dopadnul ten obří mejdan opuštěných blogů.
Nostalgie...
...v půl jedné ráno Deníček Díky svému včasnému balení na tábor (začala jsem chvilku po půlnoci) jsem dnes objevila pár příjemně vzpomínkových drobností (hledala jsem ladičku na kytaru a sešit her a spoustu věcí mám pořád ještě v krabicích). Tak třeba:
A teď už jdu spát, nebo ráno nevstanu... 8.08.2006Zastřelte si svého Paroubka...Na Novinkách i iDnes jsem před chvílí objevila články o tom, jak si spolu Paroubek s Topolánkem půjdou zastřílet z luku. Skoro mě začíná mrzet, že na lukostřeleckých závodech bývají tak přísná bezpečnostní pravidla... Btw – kdyby se někdo z vás o víkendu 18. – 20.8. nudil, jedny skvělé lukostřelecké závody (bez účasti naší politické špičky) se konají na Rejvízu (nad Jeseníkem). A Christine je rozhodčí :-) Jste zváni.
Balící krize...
...a fóbie ze vší Deníček Zítra ráno odjíždím na dětský výchovný tábor. Jako šéfvedoucí a zdravotnice. Sbaleno nemám skoro nic, včera jsem místo balení tahala sestru ze špatných nálad a dneska večer mám rande (chtěl bych tě ještě vidět, než odjedeš...). Takže nemám nejmenší tušení, kdy to zabalím. A co si vlastně budu balit... Včera jsem zahájila předtáborovou nákupní horečku – zjistila jsem, že do aktuálního deštivého počasí nemám bundu a protékají mi boty. V překladu to znamená, že jediná součást outdoorového oblečení, kterou jsem si letos ještě nekoupila jsou pohorky, protože na ty doufám vystačím s impregnací. Taky jsem si koupila "slušivý" (světle)zeleno-bílý sportovní šátek na hlavu. Mám totiž (jak již perex praví) fóbii z takových těch malých lezoucích zvířátek žijících ve vlasech. A vzhledem k tomu, z jakých poměrů pocházejí naši táborový svěřenci, je nutno s těmito obyvateli hlav počítat :-( . Neznáte někdo nějakej kvalitní preventivní šampón?
Středa
Reálný táborový deník. Deníček Ráno jsem nemohla dospat a posedla mě lehká nervozita. Takže jsem dobalila zbytek věcí, pokecala s pár lidmi po ICQ a zavolala si taxík. Po půlhodince na "magiči" jsem začala vybírat očkovací průkazy a následně s bandou dětí odfrčela autobusem. Po úspěšném ubytování všech zúčastněných jsme si zahráli pár úžasných seznamovacích her – třeba tu, při které řeknete své jméno a co máte rádi. Člověk vedle to zopakuje a řekne totéž o sobě. Takže – Já jsem Christine a mám ráda žirafy... Pro děti jsem byla až do konce tábora Christine Žirafovou :-) 7.08.2006Mají si podle vás muži holit celé tělo včetně genitálií ?...inspirace by iDnes :-) Uvažuju nahlas Na iDnes jsem dnes narazila na článek s anketou na téma chlupy vs. holá kůže. Shodou okolností jsme o tomtéž velmi živě diskutovali s kamarády před 14 dny poté, co se má sestru zhnuseně ošklíbla nad ochlupeným podpažím mého kamaráda. Názory na toto byly různé – muži se téměř svorně přikláněli k nulovým zásahům do vlastního porostu, u žen už to tak jednoznačné nebylo. Některé by holily komplet, některé jen místy (ano, i TAM), některým je to fuk... Osobně se přikláním k názoru – aspoň TAM. Má kolegyně naopak dnes zaujala názor – rozhodně neholit. Shodou okolností jsem tou dobou četla již zmiňované Vagina Monology. První monolog začíná slovy : "Nemůžete milovat vagínu, pokud nemilujete chlupy." No, nevím... Chlupy mi zásadněji nevadí, ale když nejsou, je to příjemnější... Na druhou stranu, nejúžasnější milostné tango ve svém dosavadním sexuálním životě jsem si zatančila s "tanečníkem" chlupatým jako opice (možná i trochu víc a to fakt nepřeháním). Byl prostě dokonalost sama :-) Co vy na to? Holit nebo neholit? PS: K názoru v článku vyjádřenému: "Správnej chlap má bejt chlupatej a smrdět" se vyjadřuji jednoznačně odmítavě. Chlupy ano, smrad ne !!!
Končím s hajzly...
...hledám hodnýho chlapa... Uvažuju nahlas O svých vztazích obvykle říkám, že nejtěžší je najít chlapa, kterého vedle sebe snesu já a hned potom chlapa, který vedle sebe snese mě. Já totiž nevydržím s hodným chlapem. A už vůbec ne s takovým, který nade mnou nemá "navrch". Aspoň trošku. Jak zjistím, že s ním můžu zametat, je konec. Přestává mi imponovat, přestává mě zajímat. Jenže – těch, co mají "aspoň trošku navrch" potkávám málo. Daleko spíš narážím na arogantní nafoukance, co si to o sobě sice myslí, ale tím to taky končí. (Jsem intelektuálka. Jste-li geniální v jednom oboru a o ostatních obvykle nevíte ani ň, vůbec to se mnou nezkoušejte. Zvlášť pokud máte potřebu všechny kolem přesvědčovat, že ve svém oboru jste hvězda a my všichni ostatní na vás prostě nemáme...) A nebo na hodný chlapy... Ten typ, co vás poslouchá a neskáče vám do řeči, dá vám přednost ve dveřích, když se vrátíte domů, tak se zeptá, jak jste se měla... a tak. A tohle všechno mi obvykle během poměrně krátké doby začne připadat nudné. Takže místo skvělých chlapů mívám po boku někoho, s kým se sice obvykle nenudím, ale taky bych ho rozhodně nezařadila do kolonky "ideální, téměř ideální, snesitelní a pro společný život alespoň trochu použitelní muži". Ve zkratce – prostě hajzla. Leč poznání problému je prvním krokem k nápravě a proto vyhlašuji nové vztahové heslo – hledám hodnýho chlapa (pár zajímavých objektů zrovna testuji :-) a zkusím s ním vydržet. Aspoň chvíli. Třeba to nakonec taková nuda nebude... 6.08.2006Eurovíkend v Amsterodamu......myslíte, že přesvědčím vlastní matku k návštěvě coffee-shopu? :-) Uvažuju nahlas Moje mamka má cestovatelské sny. Jenže jí chybí cestovatelská odvaha. Poslední dobou se párkrát zasnila na téma: "Jak ráda bych ještě někdy viděla National Gallery v Londýně". Naposledy teď o víkendu.
Maminku tato myšlenka evidentně nadchla. Sice má hrůzu z představy, že se budeme samy motat někde po cizí zemi, ale evidentně ji ta výstava láká natolik, že je ochotná to risknout. Takže – už vím, kolik stojí letenky, jak se dostaneme z letiště do centra, co to stojí a kde je ta výstava. Teď ještě řeším ubytování. Žádná sláva. Draho :-( No, uvidíme... Sestra asi pojede taky. Pevně doufám, že nás kvůli ní při návratu nezavřou pro pašování lehkých drog... 4.08.2006Tělem i duší......duší i tělem Uvažuju nahlas Zajímají mě Vaše asociace. Co Vás při přečtení těchto spojení (nebo jen jednoho z nich) napadne. Pište úplně cokoliv, jedním slovem či mnoha větami.... Toto není test se správnou odpevědí : Christine :-)
Evakuovaní skautíci...
...a inteligence národa českého Uvažuju nahlas Dneska ráno jsem na iDnes objevila zprávu o evakuaci cca tisícovky skautíku z Orbisu (tj. středoevropského jamboree u Brna). Trošku víc zapršelo a hrozilo vyplavení stanů, takže to organizátoři spolu s hasiči vyhodnotili jako potenciálně nebezpečné a část dětí odvezli. Pod článkem je tradičně diskuse. Tradičně v ní opět přispívá výkvět národa. Co slovo, to perla. Např.:
Já sama jsem v současné době skautkou nepříliš aktivní, leč stále ještě skautkou. Několik let jsem vedla oddíl a zažila jsem pár masovějších skautských srazů. Takže vím naprosto přesně, že přesunout 1000 lidí s výbavou támhle na kopec je blbost (jako každý trochu inteligentní člověk), že holky od skautů obvykle nepotřebují, aby jim někdo pomáhal balit, že skauti jezdí bez sekerek a v jejich hudebním repertoáru obvykle převládají daleko aktuálnější žánry, než jsou teskné přírodní písně a taky to, že většina neskautů obvykle nemá šanci poznat, zda dotyčná banda dětí patří ke skautům nebo k úplně jiné dětské organizaci (co si budeme povídat – oblíkáme se všichni skoro stejně a s dětma děláme taky úplně to samý, ať jsme skauti, pionýři, táborníci nebo cokoliv jiného). Taky si dost přesně vzpomínám, jak to vypadalo, když nás na evropském jamboree v Holandsku vypláchnul přívalák. Sice nás nikdo neevakuoval, ale patrně jen proto, že se to stalo poslední noc na akci a stejně jsme ráno všechny ty mokrý věci (jako že jsme fakt měli mokrý úplně všechno) naházeli do autobusu a odjeli. Už nás vidím, jak bychom se jinak někde, kde to známe jen po hranice vymezeného areálu a místní řečí neumíme ani slovo sami stěhujeme na nejbližší kopec (v Holandsku by to bylo vůbec umění :-), protože nám stanama normálně protejká potok a pořád prší. A nebo jak jako správný skauti zatnem zuby a přečkáme to (třeba to doby, než dorazí záplavová vlna :-). Pro spravení nálady sama sobě přidávám k dobru jeden inteligentní komentář. Velet akci neznamená dokazovat sám sobě i ostatním, že jsem ten co na všechno stačí sám. Autor: Xerces Re: Casy se meni No vypadá to blbě to máte pravdu. Ovšem při takovém množství lidí kdo by si vzal na triko, že se něco zvrtne. Přivoláním hasičů alespoň neponechal vedoucí nic náhodě a fakt že hasiči se podíleli na evakuaci nasvědčuje také tomu že ani velitel zásahu to nechtěl podcenit. Někoho koučovat neznamená něco si dokazovat, ale racionálně posoudit situaci. Dřív byla jiná doba to si uvědomte. Dneska by mu tam zařval jedinej člověk z těch několika ticís a organizátor by strávil část života couráním po soudech. Prostě je divná doba. Komentář převzat z iDnes.3.08.2006Dovolená......jeden velký otazník... Uvažuju nahlas Letos jsem úplně původně žádnou větší dovolenou neplánovala. Nebylo s kým jet a tak... Pak přišla sestra s tím, že bychom mohli jet někam spolu. Třeba k moři (já na ležení u moře sice normálně nejsem, ale v mém letošním hektickém zápřahu se mi ta myšlenka celkem zalíbila). Pak jsme ještě vymyslely, že bychom možná místo k moři mohly na Slovensko (máme tam super příbuzné, u kterých jsme ještě nebyly). Pak jsme se se sestrou poněkud nepohodly, takže spolu aktuálně nemluvíme. Jenže – já na tu dovolenou chci. I kdybych měla jet sama, protože už se na to přes měsíc těším. A řeším zásadní otázku – KAM? Původní myšlenky "moře" se v případě, že pojedu sama držet nemusím, klidně bych to pojala i trochu akčněji nebo kulturněji, i když bych ho zase ráda tak jednou, dvakrát za dovolenou potkala osobně. Lokality, které mě nějak přitahují jsou Řecko, Španělsko a nebo severské státy (Norsko...). Možná trochu i Francie. Ale v podstatě bych se možná nebránila ani něčemu jinému. Takže teď tak trošku prolézám internet (chystám se jet až koncem srpna, takže na last minute je ještě brzo a mám pocit, že normální zájezdy už zase cestovky skoro nenabízej) a nějak vůbec nemůžu najít nic, co by mě vysloveně zaujalo... Nemáte někdo nějaký zajímavý tip? Popřípadě zkušenost s kým jet a s kým radši ne? Předem díky... 2.08.2006Asi to tu přejmenuju......na Putyku u Christine :-) Diskuse o sólopití se celkem ujala, nás samostatných střídmých pijanů je celkem dost. Tak mě napadá, můžeme pít virtuálně spolu... (Jako – já jsem ale večer nepila sama – v Pardubkách se mnou popíjel Johnny a v Brně Raven... (všem ostatním se omlouvám, ale myslím, že nevím, v které lokalitě obvykle popíjíte...). Taky už jsem dostala první životopis (zatím bez motivačního dopisu :-) a první výmluvu, proč ten životopis nedostanu. A ještě dočetla Magický prazdroj od Pratchetta. U skleničky cinzana... Mějte taky krásný večer.
Odvážnému štěstí přeje ...
... než ho opustí...:-) Tak to štěstí teď pokouším. Mám totiž seznamovací náladu. V neděli jsem se nechala zaujmout výrobcem větroňů (pokračujeme výměnou sms), poslala jsem mail novému kamarádovi, co mě zval na kafe (zda to ještě platí, když jsem fakt celý ten měsíc neměla čas – teď je zase mimo on :-) a u kamarádky zjistila (po dlouhých peripetiích s neprocházejícími maily), zda ten její kamarád, co se mi opravdu moc líbil je stále ještě bez přítelkyně. A prý je (i když aktuálně též dovolenkuje). Takže – zatím to štěstí mám. Mohlo by vydržet :-) Nedávno jsem na jednom blogu (odkázala bych, ale už nevím kam) objevila skvělý seznamovací "inzerát": Zájemci o seznámení nechť zašlou životopis a motivační dopis :-). To se mi líbilo. Můžete posílat :-) Mám vážně seznamovací náladu. A jen na okraj – ten text v nadpisu a perexu je z jedné písničky, co jsme hrávali s kapelou a stvořil ji můj kamarád "B." A nejlepší je konec – Je to jenom zbožné přání, vím já nejsem naivní, však všechna tajná přání se jednou vyplní... Doufám, že má pravdu :-)
Pijete sami?
Já ano... Uvažuju nahlas V našich krajích se často předpokládá, že pije-li člověk sám (nikoliv vodu a tak), má patrně nějaké problémy s alkoholem. Pravda, alkoholici obvykle pijí i sami a občas i skrytě, ale házet tak do jednoho pytle i všechny příležitostné milovníky alkoholických nápojů? Zvláštní je, že pokud 4x v týdnu zajdete do hospody s kamarády, kde si dáte jedno, dvě, tři pětipíva, následně jste celý večer přesvědčeni o svém vtipu a šarmu, zatímco ostatním připadáte nechutně ožralí a domů pak lezete po čtyřech, je to v pohodě. Jste prostě člověk, který se s kamarády rád napije a umí se dobře bavit (ty ostatní už méně). Ale pokud si doma před spaním dáte jednu, dvě skleničky vína, jste skrytý alkoholik. A nedej bože, když náhodou přiznáte, že jste jednou jedinkrát zrovna včera večer ve spleenu vypili tu láhev celou... Trošku zvláštní, že? Přiznám se, že spadám do skupiny druhé – večer před spaním jsem u večeře, nebo u knížky či netu zvyklá na své vínko (inspirace životem po francouzsku :-) či cinzano (dobrá, přiměřeně sladká mňamka). Považuju to za jednu z částí užívání a vychutnávání života a nedělám to každý den. Přece si to nebudu odpírat jen proto, že jsem zrovna teď sama a víno k večeři otvírat jen když mám hosty... (a kdy ho obvykle vypiju mnohem víc, než když jsem sama). Co vy na to? Pijete sami? A považujete též samopijáky za potenciální oběti démona alkoholu? 1.08.2006Steskem vypni......vztahem zapni ...aneb nové cédéčko Jarretu. Jedné z mých oblíbených kapel. Tohle cd se mi sice líbí o fousek míň, než ty předchozí, ale i tak je senzační. Dobrá hudba, zvláštní texty, neobvyklá spojení...a tak. Zkuste ho. Na ochutnávku:
Sice se poslední dobou přesně takhle přestávám (nebo začínám? tak napůl .-) cítit, ale pořád mi to sedí...
Otevřete dveře?
Deníček Těsně před devátou mi někdo klepal na dveře. Několikrát. Nezvoní mi zvonek. A na uších jsem měla sluchátka (pokračování včerejšího "skajpingu"). Šla jsem se podívat kukátkem, kdo je. Venku tma. Neotevřela jsem. Ani se neptala, kdo je. Nejsem si jistá, že bych poznala sousedy po hlase. Jsem přehnaně opatrná nebo byste taky neotevřeli?
Máte televizi?
A proč? Uvažuju nahlas Dneska jsem se přes jeden blog (nebudu zveřejňovat, autorka má názory, s kterými se více než neztotožňuji) dostala na tento odkaz. Je to článek o sociologickém průzkumu lidí, kteří nevlastní televizi. Abych upřesnila proč mě dané téma zaujalo – televizi vlastním (značka Tesla, rok výroby odhadem tak asi 1985, věnováno babičkou), leč od doby, kdy jsem se přestěhovala a zrušila důvod podřizovat se televizním touhám "ex", postavenou na skříňce, sloužící jako odkládací místo a nezapojenou do zásuvky (natož pak k anténě). Proč? Nemám potřebu ji zapínat. V televizním programu nenacházím nic, co by mě zaujalo (nic proti vám, které to zaujme, ale můj šálek čaje to není). Občasné kvalitní filmy obvykle stejně začínají až po desáté. A teď zpět k článku: Sociodemografická data ukazují, že jejich průměrný věk je 31,4 let, jsou nadprůměrně vzdělaní, a je mezi nimi jen 13% ateistů narozdíl od poměrů v ČR, kde ateisté naprosto převažují. Zaměstnáním je často zajímavá, náročná, tvořivá a uspokojující práce. Jsou mezi nimi umělci, učitelé všech typů škol, vědci, ekologové apod. Zajímavé je, že mezi nimi byly 3 rodiny se 3 dětmi a 7 rodin, které mají 4 až 8 dětí. Lidé bez televize jsou velmi různí, některé rysy však mají společné. Jejich významným rysem je aktivní využívání volného času. Oproti reprezentativnímu výzkumu ČR mnohem více času věnují svým zálibám. (text kurzívou je převzat z výše odkazovaného článku) Nemůžu říct, že bych se nějak zvlášť našla v prvním odstavci (k průměrnému věku se blížím, vzdělaná jsem z mého pohledu průměrně, podle běžného pojetí jsem spíše ateistka, má práce je aktuálně spíše rutinní, do výčtu zaměstnání nespadám a zatím skrytě toužím po maximálně dvou dětech). Jak je to s volným časem – no, za a)ho moc není a za b)si myslím, že i to využívání by mohlo být aktivnější, ale oproti reprezentativnímu vzorku bych asi pořád ještě byla aktivnější. Zapínat televizi, asi toho budu dělat mnohem míň, minimálně co se týče podvečerního čtení knížek. Takže závěrem – ne, že bych se byla bývala chystala televizi začít používat, ale článek mě přesto utvrdil v tom, že když ji nepoužívám, rozhodně nedělám chybu. A co vy? Sledujete Ednu Bednu? Jak často? Co přesně? A hlavně: Proč?
Modrá párty...
...a vrtošivá sluchátka Deníček Šla jsem reklamovat ta čerstvě pořízená sluchátka. A hádejte co. No jo, pochopitelně, že v prodejně fungovala obě. Takže teď mám doma fungující sluchátka, u kterých čekám, kdy je znovu popadne nehrací vrtoch. Mno nic... Na Modrou párty jsem dorazila o něco později – byla jsem v dopravním podniku zaplatit pokutu za neúmyslnou jízdu načerno (paní mi to chtěla naúčtovat za celých 800, ale přesvědčila jsem ji, že sobota a neděle vážně nejsou pracovní dny :-) a pak jsem pod náměstím po dlouhé době potkala svého otce téměř vlastního :-) Stůl na zahrádce jsem našla snadno – bylo u něj modro (aspoň jsme nevypadali jako zaměstnanci Oskara, jako na loňské párty v červeném :-). Spousta lidí se nás během večera ptala, proč že jsme to všichni v modrém. A nejlepší byla samoodpověď číšníka – aha, to je podpora ODS... Tak jsme mu to odkejvaly (všechny 3, co jsme tam v tu chvíli stály máme rádi ptáky :-) (viz. předvolební Volební návod nejen pro ženy :-)
Zatím to jde...
...a bude líp :-) Deníček Mám príma den. Budík mě sice vzbudil... (viz. jedna z písní Karla Plíhala), ale zatím je to fajn. Ráno se mě kolegyně ptala, zda jsem nezhubla. Mno, pokud vím, tak jo, ale potěší, že je to i vidět :-) Pak jsem si byla koupit modré tričko (odpoledne máme párty v modrém – neboli důvod koupit si něco nového na sebe), sluchátka k počítači (zase je půjdu vrátit, to pravý nehraje...) a spoustu jídla (teda hlavně kafe). A taky jsme se s kolegyní domluvily, že zahájíme v rámci pracovního nasazení jazykový trénink – jednou týdně hodinka konverzace v angličtině a jednou v němčině (tu potřebuju jako sůl). Takže teď prohledávám net a hledám nějaké pěkné články v AJ, o kterých by se dalo povídat. Nemáte nějaký tip? ...a mějte taky príma den :-) |
