31.10.2006
Bilancování
:-/
Deníček
Chytila mě přemýšlivá... Kolem mě se lidé berou, rodí děti, zařizují vlastní bydlo... Moje bývalé spolužačky jsou povětšinou vdané (občas už i rozvedené), mají děti... Mně táhne na třicet (aspoň to tvrdí babička), mám za sebou dva tříleté vztahy neuspokojivého konce, vyhlídky na vlastní dítko celkem nulové, a to je tak všechno. Dlouho jsem si říkala, že tohle všechno chci řešit až ve chvíli, kdy budu mít nějakou pozici v práci, abych se měla kam vracet nebo z čeho začínat znovu. Když se mě při pohovoru před rokem a půl ptali, kde se vidím za pět let, mluvila jsem o vyšším postu, nejlépe manažerském. Dnes to místo mám. A místo spokojenosti zjišťuju, že mě to vlastně v tuhle chvíli vůbec neuspokojuje a toužím po něčem úplně jiném. Že bych asi byla daleko spokojenější se šťastným vztahem a plánováním vlastní rodiny... :-/ Proč tohle všechno? Dneškem končí starý rok a zítra začíná ten nový. Aspoň pro holky, co svůj křížek s kruhem nesundávají z krku ani ve vaně (i když už jim táhne na třicet...)
Žhavé noci...
...pod peřinou sama...
Deníček
Předem upozorňuji, že toto nebude detailní popis masturbačních technik. Poslední dobou mívám v noci (spíš nad ránem) sny. Intimní sny (ne vždy tím způsobem, který většunu napadl...) Naprasto pravidelně a v podstatě vždy sním o tomtéž muži a obvykle se následně budím v ne zrovna povznesené náladě. Většina těch snů končí smutně. Dneska se mi poprvé zdálo o někom jiném. O někom, kdo je mi taky hodně blízký, i když úplně jiným způsobem, ale kdo mi patrně nikdy nebude ještě bližší. Ten sen se mi líbil. Měla jsem z něj příjemný pocit tepla, bezpečí... Asi půjdu někde vyhledat snář. A nebo psychiatra.
Chtěl bych být víc, než přítel tvůj...
...a co na tom, že i tvůj partner je mým přítelem...
Uvažuju nahlas
Aneb další článek, beroucí mužům (možná i ženám) iluze... Citlivé duše, nečtěte to. V jednom z deseti přikázání se píše i cosi ve smyslu "nepožádáš manželky bližního svého" (tuším, že je tam též cosi o oslovi a jiných věcech, ale přiznám se, že je to už poměrně dlouho, co jsem si všeobecné vzdělání doplňovala četbou bible. Každopádně ostatní části – o oslech a jiných věcech, nejsou pro tento spot tak úplně důležité). Všeobecná slušnost mi říká, že není vhodné "žádat" partnerky svého přítele (či partnera své přítelkyně). Ale – funguje to? Je přátelství mezi muži (či ženami) pro ně samé natolik důležité, že je ani nenapadne něco takového udělat. Popřípadě – zůstane v tichosti jen u toho nápadu? Mno, bohužel zdaleka ne vždy... Ano, opět rozebírám na základě osobní zkušenosti. Mám pár dobrých kamarádů, kteří však nejsou jen mými kamarády (myslím, že chápete). Řekněme, že do téhle skupiny patří zhruba tři. Dva z nich znám už poměrně dlouho a celou tu dobu je považuji za své blízké přátele (nevím, jestli oni mě taky), třetí je jeden z mála lidí, o kterých si myslím, že se jim dá 100% věřit. OK, asi už čekáte na rozřešení a máte ho mít. Požádalo – 100% Realizovalo – 66, 6% Z toho v době, kdy to ještě bylo opravdu značně nevhodné – 33,3% Nic moc, že? Jasně, můžete namítat něco ve smyslu, že vždycky záleží na obou a něco na tom bude, ale stejně – v něčem mi přijde horší představa, že dobrý přítel "pokouší" mou partnerku, než že ona sama "zahnula". Nevěra je něco, co sice neschvalujeme, ale stává se to. Ale dá se něco takového odpustit někomu, komu jste věřili jako příteli? Aby to neznělo tak drasticky – na jejich obranu musím říct, že s jedním z nich k "něčemu" došlo až ve chvíli, kdy jsem byla opět "svobodná" (byť velmi krátce) a v době, kdy jsem nebyla jsme spolu dvakrát strávili noc v jedné posteli, aniž by se jeden z nás toho druhého jen dotknul, ale ono "mluvení o tom" přišlo ještě v té době. Představa, že něco takového udělá jedna ze 2 slečen, které považuji za své opravdu blízké přítelkyně je dost příšerná. Sama si nedovedu představit, že bych něco takového udělala. Špatné svědomí jsem měla i ve chvíli, kdy jsem si začala s bývalým jedné z nich – 5 let poté, co se rozešli... A to nám někteří muži neustále připomínají, že pevné přátelství mají jedině oni, neb to ženské nemůže vydržet kvůli pomluvám, drbům, závisti...
Jdu na to!
...aneb seznam míst, kde jsem TO dělala...
...silně pochybuju, že bude kompletní. Zas tak dobrou paměť nemám... - v mojí posteli
- v jiné mojí posteli (x2)
- v mojí posteli na chalupě
- v jiné posteli u mě doma nebo na chalupě :-)
- v jeho posteli
- v jeho (jiného jeho) posteli
- v několika dalších postelích (teď přijde ta zajímavější část)
- na posedu
- v lese
- v expozici na Dobrošově
- v podzemí v Josefově
- v hospodě v Brzicích plné (spících) lidí (několikrát)
- v několika skautských klubovnách
- v jedné z nich na chodbě těsně předtím, než měl kdosi přijít
- v jedné místnosti s dalším člověkem, o kterém jsme věděli, že ví
- ve stanu
- bez stanu
- v zámeckém parku na Konopišti
- v Karlových Varech
- ve vaně
- ve sprše
- v hotelu
- ve srubu
- u zdi
- na gauči
- na zemi
- na stole
- na židli
- na lince
- na stohu
- v Německu
- na bunkru
- v bunkru (pro znalce – objekt R-84)
- na posteli, která se pod námi rozložila
(je zařazeno i malé množství míst, kde jsem TO nedělala, ale mělo to k TOMU opravdu velmi blízko) Místo, kde jsem to mohla dělat, ale nechtěla - je opravdu bizarní a nechce se mi o něm mluvit
Místa, kde jsem to nědělala, ale chtěla bych - sklopená sedačka v autě
- na schodech (čistě pro ten pocit "zkusit to")
- před zrcadlem
- a pár dalších míst :-)
Nejzvláštnější na tom je, že naprostá většina míst na prvním seznamu se vztahuje k "I". K "ex" jen pár a to ještě těch "normálnějších", což platí i o tom zbytku... A rozhodně nemůžu říct, že bych to byla já, kdo by se "rozšiřování" toho seznamu bránil...
Evin slovník nepoučný...
...anglický
Deníček
Mám rozečtenou knížku. Paměti Geiši. V angličtině. To už jsem psala Dokonce už se celkem úspěšně blížím ke konci (dávám tomu den, maximálně dva). Moje angličtina je celkem v pohodě, většině textu rozumím bez problémů, rozhodně mi polovinu četby nezabírá listování slovníkem. Leč občas se přece jen najde výraz kterému nerozumím a nevztahuje se na něj pravidlo "Význam většiny slov, kterým nerozumím pochopím ze zbytku věty nebo z kontextu v odstavci. Pokud ne, slovo nebylo důležité", většinou v některém z květnatých přirovnání, kterému prostě rozumět chci (například v tom, kde "eel" bezdomovec hledá svoji jeskyni, která by se mu dostatečně líbila). Tak jsem z knihovny vylovila slovník. Do mého modromodročerveného, který obsahuje vyčerpávající množství výrazů má opravdu daleko. Popravdě bych řekla, že zná zhruba stejné množství výrazů, jako já. Naštěstí pro mě jsou to čas od času jiné výrazy (tak v jednom případě z deseti). Takže reálně, ten slovník je mi celkem nanic. Čtu si většinou v posteli a na net to mám přes tři místnosti, takže on-line slovníky jsou taky trošku mimo. Mno nic. Ten "eel" je úhoř. Btw – asi se zas budu muset přeorientovat na literaturu v češtině, začínám mít tendence "tvořit věty po anglicku". Naštěstí jsem tu v AJ objevila už jen kuchařky a časopisy...
30.10.2006
Kde udělali soudruzi z eNDéeR chybu?
A kde ji dělám já?
Uvažuju nahlas
Nějak mi přišlo na mysl, že v oněch případech, kdy byly některé mé vztahy ukončeny mým tehdejším protějškem, bylo to vždycky až poté, co si onen protějšek našel nějakou jinou... Nikdy ne jen tak, z důvodu "už s tebou dál nechci zůstat, protože mi na tobě/našem vztahu vadí... (což je naopak varianta, kterou ukončuji vztahy já). Tak si říkám – kde je chyba? V tom, že se vždycky najde nějaká "atraktivnější a aktuálně zajímavější" (obvykle taky hubenější a mladší) slečna, a nebo si prostě vybírám chlapi, co k "výměnám" mají sklony? Na druhou stranu, obvykle bývám "měněna" po ne zrovna krátké době? Nebo je to snad jen obecný rozdíl mezi námi ženami – a my všechny obvykle ukončujeme vztahy, protože už s NÍM nadále nemůžeme žít, a muži – a oni takřka vždy odcházejí až ve chvíli, kdy mají jinou? Nebo se vztah časem "přechodí" a pokud ho do té doby neokroužkujete, prostě si najde jinou zábavu, která v tu chvíli bude novější a tím i (pro tu chvíli) zajímavější?
29.10.2006
Asi mi brzo hrábne...
...ale teď zrovna je to dobrý...
Deníček
K sepsání míst, kde jsem to dělala jsem se ještě nedostala. Místo toho poslouchám psytrance (zatím jen asi tak 4 hodiny, z toho jednu do sluchátek) a do toho "maluju". Ok, na compu – barvičky nějak nemám po ruce a tohle je celkem zajímavý. Buďto mi z toho v dohledné době šibne a nebo nevím. Ale teď je mi celkem zajímavě...
Chcete-li získat někoho zpátky...
...musíte se napřed parádně zbláznit.
Uvažuju nahlas
Příběhy obyčejného šílenství, včera večer na Nově. Čekala jsem další film typu Samotáři, Horem pádem, Jedna ruka netleská – které mi přijdou jako jeden film ve třech různých variacích. Naštěstí se nekonalo. Trojanova role byla sice značně obdobná, jako obvykle, ale výjimečně mi to nevadilo a bavila jsem se. Večer se mi hlavou honila spousta věcí, o které jsem si sem chtěla poznamenat, ale přiznám se, že si zpětně na nic z toho nedokážu vzpomenout... Každopádně mě to však inspirovalo v jedné věci. V příštím příspěvku si udělám seznam míst, kde už jsem TO dělala :-) (a třeba si i časem vzpomenu, co jsem to vlastně chtěla psát)
28.10.2006
Chvála prostituci?
...popravdě, je mi to fuk
Uvažuju nahlas
Grigo "veřejně obhajuje prostituci" ve svém posledním článku. Povolání jako každé jiné a tak... Mno, nebudeme si nalhávat, že je až tak úplně jako každé jiné, ale nevadí. Pokud to někdo dělat chce (správně, o prostituci z donucení nemluvíme), nechť se tím klidně živí. A je jen jeho věc, jestli se za to bude stydět, nebo ne. Ale na druhou stranu, jsem pro to, aby toto povolání bylo postaveno na úroveň těch "běžných" jednou věcí. Zařazením této profese do živnostenského zákona. Chcete se tím živit? OK, ale dělejte to legálně a plaťte z toho daně a pojištění! Patrně by to pomohlo i ve směru kontroly toho, kdo to dělá dobrovolně a kdo ne (nelegálně pobývající cizozemka k prostituci donucená kdovíkým si asi o živnosťák požádat nepůjde, že?). Což je asi vše, co k tomu chci říct. PS: je tam pochopitelně i spousta komentářů. Třeba o tom, že je rozdíl v tom, jestli to dělá ženská nebo chlap, neb pro ženu je sex nevyhnutelně spojen s intimitou. Nevěřte tomu. Sex je pro nás nevyhnutelně spojen s intimitou, pokud ho provozujeme s vámi, našimi partnery. Pokud je to sex jen pro sex (nemluvím o prodejném sexu, ale třeba o sexu na jednu noc a tak), s intimitou nemá nic společného. Taky to umíme bez citů, jen tu citovou variantu máme výrazně radši.
Drahoušku, koupila jsem ti močál!
...miluju americký filmy...
Deníček
...zvlášť ty vrcholně inteligentní, typu toho, co zrovna skončil. A to jsem naštěstí viděla jen konec (a ještě jen díky tomu, že jsem chtěla vidět výsledky senátních voleb. Stejně nechápu, jak je možný, že k volbám přijde jen 20% lidí. To je prostě děs!) Pohledem do TV programu jsem zjistila, že večer by asi i bylo na co koukat, leč obávám se, že můj vkus a vkus "domácích" se bude v tomto názoru tak trochu lišit (stejně nechápu, že se se mnou předevčírem koukali na Chicago v angličtině, když nerozuměli ani slovo :-) Takže se asi vrátím k Memoires of a Geisha, které jsou naštěstí taky v angličtině, což znamená, že mě to přece jen trošku zbrzdí a mohli by mi vydržet tak do pondělka (Báječný svět shopaholiků o 350 stránkách jsem přečetla za odpoledne, v češtině). Jo, a taky začalo pršet...
27.10.2006
Zhubni!
...takhle se mi nelíbíš...
Uvažuju nahlas
Než dočtu všechna zakoupená periodika, budeme pokračovat v příspěvcích inspirovaných články z časopisů. Poslední téma je: Chtěl bych abys zhubla/přibrala. Cosmopolitan tvrdí, že pokud vás do něčeho takového partner tlačí, má problém. On, ne vy. Taky jsem už dostala možnost vyslechnout si tento "návrh" (varianta číslo jedna). Že by se mu líbilo, kdybych zase vážila o něco míň. Po mém zle vyhlížejícím pohledu dodal, že bych v podstatě ani nepotřebovala zhubnout, ale spíš zpevnit.... Až doposud celkem v pohodě. Nebýt toho, že se pána značně dotklo, když jsem řekla ne. S názorem, že bych klidně trochu zhubnout mohla jsem sice souhlasila, ale nějak jsem sama neměla potřebu – se svojí postavou jsem byla poměrně spokojená a sama pro sebe jsem neměla potřebu něco měnit. (a taky jsem neměla potřebu mu připomínat, že jeho si taky pamatuju v daleko lepších tvarech a kde že předpředpředpředloňské sněhy jsou :-) Takže jsem s tím nadále nedělala nic a neřešila to (naopak jsem se při vánoční dovolené v Londýně utvrdila v názoru, že moje velikost 12 je absolutně OK). Následně jsem cca po dalším půlroce stejnou teorii vysvětlila svojí matce, zahrnující mě "hubnoucími" čaji a dietními radami (dovedete si představit dietní rady pro vegetariánku, která se přes léto živí prakticky jen saláty a jejíž babička si aktuálně stěžuje, že skoro nic nejí, zatímco já toho u ní sním dvakrát tolik, než normálně? většina těch rad zahrnovala daleko víc jídla, než sním běžně:-). Já sama nemám potřebu to dělat a tak to dělat nebudu. Ona potřeba na nějakou tu zásadnější změnu (zdaleka nespočívající jen v nějaké změně čísílek na váze) na mě přišla začátkem září. Najednou to byla moje potřeba a ne požadavek někoho úplně jiného. Výsledek? Za necelý měsíc, jehož odpoledne jsem způlky strávila ve fitku a na hřišti s kamarády (protože mě to zase začalo hrozně bavit) mám najednou o 5 kilo míň, prakticky ploché břicho (což jsem předtím nevlastnila opravdu nikdy) a kalhoty ze mě padají. K tomu jsem perfektně ostříhaná a napůl blondýna. Jsou to zhruba 3 týdny, co jsem si na jedné víkendovce na téma "Vypadáš skvěle" vyslechla spoustu příjemných poznámek. A rozhodně mi to bylo příjemné – ale kvůli tomu jsem to vážně nedělala. Prostě jsem to byla já, kdo najednou chtěl. Takže – pokud chcete po partnerce/partnerovi změnu na těle, kterou on/a nemá potřebu akceptovat, neplýtvejte silami. Nefunguje to :-)
26.10.2006
Šok!
...trošku...
Deníček
Po dlouhé době jsem se zas jednou ze zvědavosti mrkla na mapu Bloguje a jsem v šoku! Tasselhof, člověk, díky kterému jsem vlastně začala blogovat (aniž by to věděl:-) a o kterém pochopitelně vím, že je též obyvatelem našeho nádherného města, bydlí údajně 0,9 km ode mě. A podle mapy v podstatě za rohem... Takže nejenom, že oba chodíme k Doktorce, ale ještě ke všemu jsme skoro sousedi... (sledujete? po dlouhé době příspěvek, ve kterém vůbec, ale vůbec nefiguruje "ex"! :-)
Kamarádka...
...
Uvažuju nahlas
Mám kamarádku. Vlastně je to spíš kamarádka mého "ex", ale moje tak trochu taky. Mám ji ráda. Je v podstatě jediná, s kým jsem si mohla popovídat o spoustě dost důvěrných věcí, o kterých jsem s nikým jiným mluvit nemohla. Tak trochu problém je v tom, že spoustu toho, co se dozví od jednoho z nás sdělí i tomu druhému, a hlavně to funguje ve směru ode mě k němu. I tak ji mám ráda. Celkem nedávno jsme se dostali na téma partněři, děti, svatby... Dala jsem do placu svůj názor, že "ve svém věku" už bych se mnoha věcem nebránila. První reakcí byla tradiční otázka "kolik že ti to vlastně je?" a následné podivení "už tolik?" (mno jo, taky stárnu :-) a tou další, jestli bych si byla bývala byla ochotná vzít "Z" (neboli "ex". nechtěla jsem, aby to bylo tak stereotypní). "kdyby se býval aspoň jednou zeptal tak, že bych měla pocit, že to myslí vážně,tak ano." Chvilku bylo "ticho" (psali jsme si po Skypu) a pak přišlo něco ve stylu "kdo zaváhá..." Mno, nejsem si jistá, kdo vlastně zaváhal :-/ Proč to píšu – tak nějak mě napadlo – proč se vlastně ptala? Byla to ona, kdo chtěl vědět odpověď? A šla i tahle informace tradiční cestou až k...? Možná bych se mohla zeptat... (nebo si počkat, až si to tu někdo z nich přečte a dá mi přes pár kamarádů vědět :-)
Teď už o ni žádnej chlap nezavadí...
...it was said, about me...
Uvažuju nahlas
Mno jo, tradičně – povídal to "však vy víte kdo" po našem prvním rozchodu kamarádům v hospodě (kamarád, který o mě zavadil předtím i potom mu na to odpověděl prozrazením mého malého letního románku a asi mu tuto teorii trochu vyvrátil. Btw – první, kdo o mě zavadil následně byl právě VVVK :-) Ale proč to píšu – čím dál tím častěji zjišťuji, že nemám problém potkat chlapy, co by o mě "zavadili". Dokonce ani chlapy, co by o mě celkem vážně (nebo taky nevážně) stáli. Průšvih je v tom, že nepotkávám chlápky, o které bych stála já. Ty, co by nepatřili do kategorie - o dost mladší, než já
- ženatí
- nudní
- s úplně jinými očekáváními toho, co chceme od života
- intelektuálně úplně někde jinde (nemám pocit, že bych sežrala všechnu moudrost světa, ale naložila jsem si jí na talíř celkem dost a v tomto směru POTŘEBUJU partnera na podobné úrovni)
A nejhorší na tom není to, že muži nespadající do těchto kategorií by o mě nestáli, ale že je vůbec nepotkávám. Možná by se dalo říct, že jsem jen "příliš náročná", ale nemyslím si to. Jen nechci brát kohokoliv, kdo se namane jen proto, abych nebyla sama.
Slíbíš mi, že si o mě řekneš...
...když já slíbím, že řeknu ne?
Uvažuju nahlas
Článek o tom, proč klečíme před muži, kteří nás nemilují jsem v H´s B nenašla. Zato jsem narazila na výše zmíněnou větu. Údajně ji vyřkla Meryl Streep ve Vzpomínkách na Afriku. Zaujala mě díky tomu, že jsem den předtím uvažovala o něčem značně obdobném. Zeptal by ses mě znovu (a tak, abych věděla, že to myslíš vážně), kdybys věděl, že řeknu ano? Kdo ví...
25.10.2006
Sex and the City...
...a já
Uvažuju nahlas
Občas, když si sedám k notebooku, abych napsala další
příspěvek na blog, připadám si (jen na chvilku) jako Carrie Bradshaw
v Sexu ve městě (znáte to – vím hodně o sexu a nebojím se zeptat). Protože
stejně jako její sloupky, tak i moje zápisky mají obvykle co do činění se
vztahy a téma samotné přijde obvykle díky tomu, co se zrovna děje kolem mě. No, dobrá, reklamu na autobusu newyorkského emhádéčka ještě
nemám, Vogue by mi 2,50 za slovo asi
taky nezaplatil a v mém botníku nenajdete boty od Manola Blahnika (zatím). Mou partu blízkých přítelkyň na pokec o sexu a ostatních
životně důležitých věcech tvoří jen 2 další ženy (chybí jednoznačně Miranda) a
taky nebydlím v centru New Yorku. Což krom jiného znamená, že nemohu být
odbornicí na boty, protože vrcholem luxusu je v našem městě Baťa. Ale hlavně – chybí mi pan Božský. Dokonalý muž stojící
v pozadí, na kterého se lze kdykoliv spolehnout a je po ruce vždy, když je
potřeba. A úplně na konci seriálu se ukáže, že je to ten pravý. OK. Carrie Bradshaw a já nejsme takřka totožné osoby. Příště
budu jiná seriálová hrdinka…
Tak už jí prostě nezavolám...
...(nesnáším tuhle metodu!)
Uvažuju nahlas
Kdysi jsem v jednom časopise (tipuju na Elle, ale jistá si nejsem) narazila na celkem obsáhlý průzkum řešení různých partnerských situací – např. jak říci drahé polovičce, že TOHLE opravdu v posteli zkoušet nechcete, že se vám nelíbí něco, co ten druhý dělá, jak požádat o to, aby dělal něco, co nedělá... Pod otázkou bylo vždy srovnání odpovědí žen a mužů v (asi tak) třech věkových kategoriích.
Jedna z otázek zněla – jak dát po prvním (druhém, třetím) rande najevo, že nás ten druhý nenadchnul a prostě už ho znovu nechceme vidět.
Ženy volily odpovědi, které dotyčnému co nejméně ublíží, nepošramotí jeho sebevědomí, budou dostatečně ohleduplné v rámci této situace...
Muži jakéhokoliv věku se shodli na jedné jediné odpovědi: "Tak už jí prostě nezavolám..."
Pánové, s tímhle běžte do háje! A) je to zbabělé a za B) kdo si má být jistý, že to tak skutečně myslíte? Že se nejedná o taktiku "Počkám, jestli se ozveš první", nebo "Však to nespěchá, zavolám ti až zítra", popřípadě "Nechám tě trochu vycukat, ať nemáš pocit, že mi o tebe nějak děsně moc jde". Které, co si budeme povídat, používáte taky celkem často.
Popravdě řečeno, jakoukoliv z těchto "her" upřímně nesnáším. Pokud někoho ještě vidět chci, není nic jednoduššího, než mu/jí to dát vědět. A pokud ne, je fér to říct. I větu "Neuraž se, ale chodit s tebou nechci" (já s tebou taky ne, ale takhle se to přece neříká!) považuju za lepší řešení než mlčící telefon.
A úplně nejvíc mě fascinují jedinci, kteří na následnou smsku typu "bylo to fajn..." odpovědí něco ve smyslu "potěšení na mé straně" a pod. A pak – nic. Tak buďto to bylo "potěšení" oboustranné, a pak si nebudu hrát na mlčící rybu a nebo to stálo za prd a můžu to říct rovnou, no ne?
Takže – pánové, udělejte nám tu laskavost a naučte se větu "včera večer jsem se s tebou příjemně bavil, ale nejsi typ ženy, který hledám" nebo něco na ten způsob a přestaňte se chovat jako malí kluci.
(článek nepopisuje aktuální situaci autorky. alespoň ne tu aktuálně aktuální :-)
Já se prostě mužům nikdy nezavděčím.
Stále si myslím, že oni očekávají úplně něco jiného, než ve skutečnosti očekávají.
Uvažuju nahlas
...píše Barbara Nesvatbová ve svém úvodníku v posledním čísle Harper´s Bazaaru (koupila jsem si ho dneska společně s jedním daleko méně posh časopisem, ale o tom až potom). Její úvodníky mám celkem ráda. Obvakle se v nich nepíše ani o tom, co nás v tomto čísle čeká, ani jaká pozitiva by nám čtenářkám autorka doporučila. Je to kvalitní sbírka krizových a uááááááá situací.
Ale abych vám to přiblížila (tedy, vám, co nejste dostatečně in a čtete něco jiného, než Harper´s Bazaar), tentokrát je to o tom, že se v bulváru objevila fotografie jejího partnera, či spíše již expartnera. Na té fotce se vozí s Bibi (ale no tak. Přece víte, kdo je Bibi...) na lochnesce. Pokračujeme dalším úryvkem z článku:
"Na schůzku s ním jsem se tedy trochu bála. Cítila jsem se tak malinko vinná."
Zkrátím to – dotyčnému muži podle všeho vůbec nevadilo, že se na stránkách bulvárního plátku objevil, ale to, že je ta fotka rozmazaná. Chápete?
Úplně stejně "vinná" jsem si připadala já poté, co se objevila ona "senzační zpráva" (ne, v bulváru to nebylo) o "novém páru", přesně dva dny poté, co jsme se s kamarádem společně vraceli městem z hospůdky ke mně domů. A zcela logicky jsem usoudila, že by to byla opravdu velká shoda náhod, kdyby to bylo o někom jiném (ano, byla to velká shoda náhod, leč můj tehdejší doprovod to viděl úplně stejně).
Jasně, neměla jsem důvod pociťovat vinu, v podstatě jsme u toho byli oba, k ničemu jsem ho nenutila a možnost, že nás může někdo potkat se asi dá tak trochu předpokládat. Částečně za to asi může moje fóbie získaná v posledním období s "ex", který mi pravidelně připomínal, že náš "vztah" je tajný a přitom se se mnou s klidem producíroval po městě ruku v ruce. Každopádně – další "schůzky" jsem se tak trochu bála.
A ono nebylo proč. On to vůbec neřešil. Možnost, že ho se mnou někdo viděl ve městě v pozdních nočních hodinách a vyvozuje z toho patřičné závěry mu byla evidentně celkem šumafuk, přestože jsme oba věděli, že žádný "vztah" se nekoná a konat nebude a jen neškodné a počestné pivko v hospodě to taky nebylo.
I když bych řekla, že z toho, že fáma nakonec nebyla o nás asi narozdíl od (ex)partera B.N. zklamaný nebyl (i když, co já vím. Třeba je "Být viděn se mnou" prestižní záležitost :-)))
Jinak, ten druhej časopis, je Žena a život (normálně si ho nekupuju (na co taky, stačí, když si ho jednou za čas prolistuju u mamči:-), neb to není úplně můj šálek čaje, ale zlákala mě reklama). Napřed mě trochu udivilo, že úvodník a obsah jsou v něm až skoro v prostředku, pak jsem zjistila, že jedna z fotek u článku o zubařích (myslím) je i v tom Bazaaru v úplně jiném článku (docela faux pas, ne?) a nakonec jsem si povšimla, že ta stránka s úvodníkem má číslo šest, časopis začíná číslem 52 a teprve poté, co číselná řada klesne ke trojce pokračuje normálně třiapadesátkou. Prostě mi třetinu časopisu vlepili obráceně. Whatever.
Btw – a to jsem ještě nečetla ten článek s podtitulem "Proč klečíme před muži, kteří nás nemilují" (H´s B). Ten jednoznačně MUSÍM důkladně prostudovat...
24.10.2006
Ahoj, nechceš se seznámit?
...aneb volala mi moje matka...
Deníček
Volala poté, co na netu narazila na odkaz Seznamka. (uááááááááá). Krom jiného ji velmi zaujal inzerát, jehož autor hledá ženu (překvapivě), která (krom jiných kvalit typu věk a tak) četla Norské dřevo nebo některou z asi dvou dalších uvedených knih.
V první řadě jsem poněkud zpochybnila myšlenku hledání partnerky podle toho, že náhodou narazila na stejnou knihu, jako autor inzerátu (to, aby se jí některá z těch knih líbila už podmínkou nebylo) a v druhé řadě mamce navrhla, aby zaslala odpověď ve znění "Norské dřevo četla celá naše rodina, s kým se chcete seznámit? Šťastně vdaná je pouze babička...". Maminky se to poněkud dotklo.
Definitivně jsem ji znechutila až rozsáhlou teorií o tom, že přes seznamku se v mém věku seznamují pouze ti, kteří už (na základě dlouhodobé zkušenosti) nevěří tomu, že si dokážou najít ženskou normálně, a nebo tam hledají pouze jakési (povětšinou sexuální) povyražení.
Jo, a prý to taky může být dobrá zábava. Tvrdil mi "ex" poté, co jsem na něj vystartovala, když jsem předtím několikrát v historii prohlédnutých stránek našla právě seznamku. Ne, skutečně tam nikoho nehledá, jen ho zajímá, kdo se mu ozve. (Optala jsem se, jestli skutečně předpokládá, že mu to sežeru, práskla za sebou dveřma a odešla diskrétně brečet do koupelny. Po návratu jsem byla obezřetně utěšována a přesvědčována, že se vlastně nic neděje atd.) . Den poté jsme v autě poslouchali rádio, kde se shodou okolností pokoušel seznámit nějaký opravdu divný týpek (myslím, že to bylo i celkem vtipné) a byla jsem dotázána, zda se jeho zálibě stále ještě divím, když je to tak zábavné (po mé odpovědi, že se tomu nedivím, ale že mě to nepředstavitelně sere už se inkriminovaná stránka na našem monitoru nikdy nezobrazila :-)
Možná jsem mamče tuhle historku měla vylíčit. Třeba by ji to inzerátní nadšení přešlo...
Takhle jsem každopádně byla označena za cynika, který všechno globalizuje a bagatelizuje a nevěří tomu, že by se mezi tou spoustou nudičů a sexuálních loudilů mohl najít i někdo normální. Po této poznámce jsem se rozhodla připustit, že by se tam někdo takový najít mohl a vyčíslila to na 1 normálního na 49 nevhodných. Což k mému překvapení mamča uznala, jako reálnou možnost. Leč můj názor, že každopádně nehodlám absolvovat 50 nudných "kafí", abych tuto teorii potvrdila či vyvrátila ji opět nenadchnul.
Stejně nechápu, proč mě tolik přesvědčovala. Asi už má zase "babičkovský záchvat" (a můžu já snad za to, že chlap, s kterým už bych si já byla bývala byla i ochotná uspokojit mateřské pudy (a zároveň její babičkovské) má zajíčkománii? nemůžu. ale ani tak si kvůli tomu nebudu pořizovat zoufalce na inzerát!).
14.10.2006
Jsem nemocná...
...a chcípu...
Deníček
Krom toho jsem bez mobilu a bez netu, takže tu patrně do konce příštího týdne bude celkem pusto...
10.10.2006
Láska a nenávist...
...sestry jsou rodné...
Uvažuju nahlas
...zpívala kdysi jedna paní na zámku v Duchcově při soutěži o nejlepší milostnou píseň. Tenkrát jsem měla pocit, že plácá. Tohle jsou přece dva naprosté protipóly.
A ono ne. Od jednoho k druhému může být zatraceně blízko. V jednom případě. Pokud ten pocit má vážně grády. Sílu. Pak můžete lítat z jednoho do druhýho ani nevíte jak...
A možná to má něco do sebe. Jaký je vztah, ve kterém se sice teda jako oba máme rádi, je to takový hezký a tak? Neslaný nemastný. Nuda. Pokud skončí, s přehledem ho uložíte do paměti mezi vzpomínky typu – nic zvláštního.
Zatímco taková občasná Itálie s nenávistí až za hrob (tak na 2 hodiny)...ale jinak absolutní zamilovanost... Nezapomenete nikdy.
Stojím si za tím, že vzájemné emoce nemusí být vždycky kladné a pozitivní, ale rozhodně musí být silné...
9.10.2006
Nesnáším křehule...
...a vytáčej mě slečny burcující "ochranitelský pudy"
Uvažuju nahlas
Jsou všude, kam se podívám a pár mých kamarádů se z nich může zjevit.
Z koho? Z mladičkých slečen s koeficientem samostatnosti nula. Jsou unylé, nijaké, neslané nemastné, samy se o sebe nepostarají a ke každý ptákovině potřebujou někoho, kdo jim s tím poradí a pomůže. A páni tvorstva si náhle připadají jako kingové. Najednou jsou těmi, bez nichž by ona (slepice pitomá) patrně nedožila zítřka ve zdraví...
Nesnáším je. Nebo spíš – ne je osobně, ale jejich chování a to, co to dělá s jindy normálníma a inteligentníma chlápkama. Možná i proto, že ze mě nikdy křehule vzbuzující ochranitelský pudy nebude (styděla bych se sama před sebou a nejsem si jistá, jestli existuje nějaká činnost, ve které bych byla absolutně neschopná a běžný chlap ten "věci znalý", rozhodně ne dlouhodoběji – poradíte mi něco? :-).
Jsi chlap nebo srab?
Auuky... :-)
Uvažuju nahlas
Znám spoustu chlapů, co čas od času pronesou poznámku na téma "zasloužila bys nařezat"...a podobně. Obvykle to není myšleno ve zlém, ale následuje to po něčem, co tomu dotyčnému oslovená provedla... (ne vždy jsem onou oslovenou já).
S kamarádkou se při takových příležitostech celkem bavíme tím, že na takovou narážku odvětíme vstřícnou odpovědí, případně i provokativní větou typu "na to nemáš". Obvyklá odpověď je něco ve stylu "Chceš to vidět, že na to mám?" a podobně.
A teď – co se stane, když takovému kecalovi nastavíte zadek, ať se teda předvede? Mno, ukáže se, že na to nemá... Prostě spousta řečí a skutek utek.
Ovšem – jak již asi pozorní čtenáři tuší – mezi sraby se spoustou řečí jsem o víkendu objevila prvního chlapa... A na ten zadek jsem ji vážně dostala (poměrně širokým koženým vojenským páskem ohnutým napůl, pokud by to někoho zajímalo). Řekla bych, že mě "autor" celkem šetřil, ale cítit to bylo. Každopádně u mě značně stoupnul v ceně – ne že bych byla příznivkyní násilí páchaného na ženách, ale čistě tím faktem, že nemá pouze nejapné kydy (chápete?)...
Btw – ten pocit mezi tím, kdy už jsem věděla, že ji dostanu a než skutečně padla byl naprosto nepopsatelný a nezapomenutelný...
...nechci ti ublížit a nechci tě zmást...
...ale...
Deníček
Králíček. Opět...
Po svém vyplašení před týdnem(? asi) se Králíček ozval mnohem odvážněji a pozval mě na kafe. A já na to kývla, i když s jasným přesvědčením, že to bude jen to kafe a přátelské vztahy.
Od té doby mi poměrně často pípá na mobilu smska (jj, taky to prozvonění :-). Jen tak – jak se mám, že mi přeje hezký víkend, že se těší na to kafe (včera to nedopadlo, nestíhala jsem), přeje příjemný začátek týdne, taky má rád Nohavicu... Je to příjemné a milé a není to vlezlé. A mně se to líbí (jsem v tomto směru zanedbávána již celkem dlouho – až na jednu únorovo/březnovou výjimku).
Jenže – znám sama sebe příliš dlouho na to, abych věděla, že mi tohle nadšení nemusí vydržet dlouho. Co se mě naopak zase drží, to je citová zaměřenost někam úplně jinam (myslím, že netřeba jmenovat). Homeopatie (léčení podobného podobným) je sice hezká věc, ale ne vždycky zabere.
Takže – na jednu stranu mě sice začíná lákat myšlenka to prostě zkusit, na druhou mám strach, že mě tohle nadšení za měsíc, dva přejde a za sebou nechám někoho, komu tenhle můj "experiment" nepěkně ublíží.
8.10.2006
Odblogováno v poklusu...
...aneb víkend v rychlosti
Deníček
Víkend byl fantastický. Též maličko příšerný, ale první jmenované přídavné jméno vítězí na plné čáře. Jen v bodech....
- zjištění, že moje současná kondička je naprosto parádní. 11 km za hodinu a půl, večerní běhání bez nejmenšího zadýchání, dopolední pobíhání po městě, večerní po schodech.... ( a to jsem aktuálně dost nechutně nastydlá a celý víkend se cpu coldrexem)
- absolutně dokonalá spolupráce týmu a jeho velení. Spolu s člověkem, kterého jsem nikdy předtím neviděla jsme dostali na krk velení týmu. Poprvé v životě jsem v tomto směru zažila perfektní rovnováhu a nulový boj o pozice – doplňovali jsme se absolutně perfektně. Jen mimochodem – a vyhráli jsme to.
- tradiční citové bolístky a tak.
- pusa od kamaráda ve tmě
- příšerný puchýř na levém chodidle.
- obnovená stará přátelství
- odhalená lež
- neobnovená stará přátelství
- navázaná nová
- jedna páskem přes zadek
- 43 hodin bez spánku a v pohodě (ne, fakt neberu drogy. a tu spoustu malejch modřin na stehnech nemám od jejich nitrožilní aplikace)
- dokonale šťastná z jedné strany a absolutně smutná z té druhé ve stejnou dobu
...a další a další...
5.10.2006
Průměrnému souložícímu uživateli Bloguje je 26,333... let
...a doposud měl 7 sexuálních partnerek (nebo měla 7 partnerů, je-li to uživatelka)
Uvažuju nahlas
Aneb zprůměrovaný výsledek průzkumu . Jen tak pro informaci a pobavení :-)
Jako statistický vzorek byli použiti pouze stálí a náhodní čtenáři tohoto blogu...
Štěněcí manýry králíčků...
...na tohle už jsem fakt stará...
Deníček
Dneska jsem měla dovolenou. Plánovala jsem si, jak se dospím, leč pes to viděl jinak...
Naštěstí. Protože jinak by mě krátké zazvonění telefonu pět minut po osmé asi celkem vytočilo. Takhle jsem se jenom vyděsila, co se děje, protože krátkým prozvoněním se obvykle hlásí o své slovo šéf a čeká, že mu cinknu zpátky (narozdíl od něj nemáme "strop" na výdaje za firemní mobil...).
Tak jsem se s nechutí mrkla na mobil (asi by mi o dovolený ráno nevolal jen tak, aby mi popřál hezký den...) a ono to nebylo od šéfa. On to Králíček... (ten s tím kafem).
Tak se asi přehmátnul a vytočil to omylem a nebo mi posílal smsku a ona nedošla, tak zkoumá, jestli mám zapnutej telefon... Asi....
Pak celej den nic a odpoledne znova. Krátký prozvonění.... Že by zase... (viz. předchozí odstavec :-)
No, tak jsem večír poslala tázací smsku na téma "Proč?". Už jsem párkrát slyšela o tom, že "prozvonění" znamená něco jako "myslím na Tebe" nebo tak (dokonce to povídal i můj o rok starší kamarád a já se tomu děsně divila...), ale zatím jsem to nezkoušela (když mě prozvonil "ex", obvykle to znamenalo, že je bez kreditu a chce, abych mu cinkla zpátky :-). A vlastně nejen "ex"...)
Mno, každopádně mě prý prozvání "jen tak". A jestli prý mi to vadí... (Mno, ani ne, až na ty "šéfovský" šoky (ten mi pro změnu volal ve čtvrt na osm večer...)).
Každopádně doufám, že nečeká, že mu to budu oplácet. Za a) na něj nijak zvlášť nemyslím a za b) ten "zelenej" čudlík na mobilu mačkám, když chci někomu zavolat a nebo když stojím u mamči pod barákem (kokr hrozně štěká, když se zazvoní :-)
Prostě – na některý věci jsem už vážně stará...
Dobrý den, tady Žirafová...
...já bych si chtěla objednat pizzu...
Deníček
- Skvělé, a jakou byste chtěla?
- Osmičku tuňákovou, a jestli můžu, tak ještě navrch olivy...
- Jistě. A kde bydlíte?
- Chytrého pána číslo ... Je to hned vedle sexshopu...
- Vedle TOHO sexshopu...
- Jo, jo, přesně tam... A na zvonku mám napsáno Bobek.
- Bobek?
- Jo, jako Bob a Bobek, králíci z klobouku...
:-) Jsem zvědavá, jestli se bude chechtat ještě ve chvíli, kdy mi to jídlo přiveze. Ale uznejte, přece jako majitelka Maxipsa Fíka nemůžu mít na zvonku napsáno normálně Žirafová Ch.
4.10.2006
Tak tohle! ...je fakt vrchol...
+další historky z dnešního dne
Deníček
Ráno se mě kolegyně ptala, jestli teď s někým chodím, nebo se někdo rýsuje...a tak...
Tak jsem řekla, že nechodím, nerýsuje a vůbec...co že je to chlap? (teda, krom těch ženatejch, že? viz minulý zápis...)
Těsně před polednem:
- sms od "Králíčka" (viz víkend), jestli bych nezašla na kafe (ale jo. jedno kafe ničemu neuškodí a kamarád navíc se vždycky hodí... stejně škoda, že mu není víc...)
- sms od "Nezkušeného králíčka" (viz červenec...ne, to fakt není ten samej), jestli bych s ním nejela na ples (ale jo. tancuju ráda a tak...akorát se mi nehodí termín – takže ne)
Odpoledne volá sestra a mezi novinkami z VŠ se ptá: "Hele, nechceš číslo na "S"? (vysvětlivky: "S" = Ing. 7. 38459123 , ten první), ptal se na tebe a libila ses mu... Pokud ti nevadí, že je ženatej a má tři děti..."
Ne, děkuji.
Btw – hádejte, s kým jsme se dnes na sebe později odpoledne usmívali přes celou zasedačku. Ano, přesně. S posledním jmenovaným...
Může mi, prosím, někdo vysvětlit ...
...proč působím jako magnet na ženatý chlapy ?
A nejlíp takový, co maj´doma jedno, dvě děti, nehledě na patrně milující manželku?
A proč ještě ke všemu všichni tihle chlápci jsou přesně toho typu, že bych v případě absence prstýnku na levačce povětšinou nepohrdla?
Btw – když už, tak bych chtěla působit jako magnet na chlapa, co bude ženatej se mnou !!!
3.10.2006
Vážená slečno Žirafová...
...rádi bychom Vás upozornili,
Deníček
...že výběr vašich společníků na následující víkend je v rukách člověka, na kterém Vám stále ještě záleží, leč jemuž už dávno nezáleží na Vás a navíc má na Vás patrně taky trochu vztek, neb jste si dovolila zašpásovat si s jeho kamarádem.
Přejeme Vám příjemnou zábavu.
2.10.2006
Fuj, to jsem se vyděsila...
...aneb Christine, dívka měsíce října... :-)
Deníček
|
