23.03.2007

Nenávidím daňové přiznání!!!
Ne proto, že by bylo těžké ho vyplnit. Ale proto, že vidím všechna ta "krásná čísla" pěkně pohromadě.

Deníček

Tak jsem se konečně dokopala, vzala těch 5 papírů dokazujících, že jsem loni makala jako šroub a posčítala je do kolonek daňového přiznání. Letos se mi vrátí celých 450,- Kč.

A když jsem ta čísílka viděla tak pěkně po kupě, trošku jsem si pohrála s kalkulačkou.

• Na dani a pojistném jsem celkem zaplatila něco přes 22% z hrubé mzdy. Nic moc, ale dá se.
• K tomu za mě zaměstnavatel platí 35% odvodů. Trošku nám ta částka nabíhá, že?
• Několika jednoduchými odečty a součty se dostanu k částkám celkových odvodů (daně+pojistné) a čisté mzdy, kterou jsem skutečně obdržela. Suma všech odvedených peněz z nákladů na mou mzdu za rok 2006 dosahuje bez čtyř desetin procenta 75% mé čisté roční mzdy.

Ne, nemám chybu ve výpočtu a nejsem jelito, co si plete čísla dohromady jako jablka a hrušky. Tohle je bohužel realita.

---

Dvakrát Vídeň!
...pokračování z minula

Deníček


Přejeli jsme hranice a před námi se objevil tak trochu jiný svět. Nápisy, u kterých musíte myslet, ktyž je čtete (kromě těch červených s písmeny Billa), semafory s jinými panáčky a divně vypadající značky. A taky podivně blikající červená světla visící v dálce ve vzduchu (neboli větrné elektrárny).

Ani jsme se pořádně nestihli pokochat krásami rakouských dálnic a okolí, a už jsme byli ve Vídni. V dálce svítící obří kolo, vlak metra projíždějící přes most o patro pod dálnicí vedoucí skrz celé město. Autobus nás vyklopil na Erdbergu, kde jsme celkem s přehledem objevili stanici metra, po vzoru zkušené Medůzy si na něj koupili lístky a s plánkem vídeňského metra zmizeli v hlubinách stanice. Nejzkušenější žena výpravy naštěstí uměla taky otevřít metrodveře, protože jinak bychom asi zůstali ve stanici. Kdepak pražské čudlíčky...

Úspěšně jsme odhalili německy žbleptané názvy stanic, správně přestoupili a vylezli z metra přesně tam, kde jsme měli, dokonce i správným "výlezem". A přímo naproti nám přes ulici spatřili autobus Eurolines s nápisem Praha – Vídeň. Pak už jsme jen porovnali google mapu s plánem města na stanici metra a suverénně vyrazili rovně, doleva, druhou doprava, doleva a do ZLgasse. Nalezeno na první pokus a dokonce jsme cestou rozuměli i dotazu mladíka na přechodu.

Po zalovení v hlubinách chlebníku jsme zjistili i číslo domu a začali na zvoncích pátrat po jméně hostitele. A ono – nikde... Napadlo nás hlasitě česky zpívat pod okny, ale Polovička nám to překazila zatelefonováním. Takže jsme se všichni 4 i s bagáží nacpali do výtahu pro 3 osoby a 225 kg a vyjeli nahoru do úplně špatného patra, slanili o kus dolů a přivítali se se všemi přítomnými včetně posledního člena české výpravy, Metrosexuála (to zas bude mrtvejch...:-).

Pak jsme předali vinné vstupné, vyložili na talířky přivezené jídlo (kolem mě asi 3x někdo jásavě prokřepčil s dotazem: To je quiche?) a jedli, pili, hodovali, dobrou vůli spolu měli. Celé (vetšinou rakouské) osazenstvo se stylově bavilo v angličtině (krom mě a Antonia Banderase, neb jsme sice v pohodě rozumněli, ale nějak nám trvalo, než jsme se taky rozpovídali), do které průběžně zaznívaly české výkřiky. Za vlast padly dvě skleničky ("skleničky jsou od toho, aby byly ve vhodnou chvíli rozbity", pravil hostitel) a prostě to bylo skvělé, úžasné a tak :-)

Vídeňáci se postupně začali rozcházet, namísto nich následně dorazil soused seriálový herec (my na to přijdem, kde už jsme ho to všichni viděli!) a rozjela se odborná diskuse o Aristotelovi, Platónovy a filosofii a podobných bludech. Soused se celkem angažovaně zapojoval, z čehož jsme předpokládali, že to asi pro něj bude celkem běžná věc, sedět tu a diskutovat.

Pak se nám začali klížit oči a postupně jsme se všichni naskládali do spacáků a horizontálních poloh. Hostiteli jsme tím způsobili nesmírnou radost, neboť "Češi už všichni leží a on ještě stojí!" (povíme si ráno :-)...

Dobrou noc, děti....

---

22.03.2007

Jednou Vídeň prosím...
...herr Ober...

Deníček

cca před měsícem:

Drahá polovička přikřepčila do své vlastní kuchyně za doprovodu vlastního popěvku: "pojedeme do Vídně, pojedem do Vídně...". Pak sice následovalo zamyšlení, že neví tak úplně jistě, jestli já pojedu do Vídně taky, ale že to zjistí a dá mi vědět. Zjistit se mu to podařilo téměř celý týden před odjezdem...

téměř celý týden před odjezdem:

"Tak teda jedeme v pátek. Vlak ti jede v užnevímkolik z Pardubic." No vida, to znělo fajn. Ani se nebudu muset vláčet do Prahy. Bezva!

Tak jsem mrkla na net, čím to vlastně jedem a kudy a tak. A jen zkusmo jsem ťukla na zjištění ceny. Skoro 1600 ,- za jízdenku do Vídně? No to snad ne...

Autobus naštěstí vyšel o něco (asi tak polovinu a fous) levněji a spojení bylo poměrně slušné. Leč přes Prahu...

Čtvrtek:

Pozdě večer se vrhám ke sporáku a peču bábovku a quiche, protože nějakej pražskej chytrák vymyslel, že když jako jediná musím i do té Prahy dojet, bude nejlepší, když něco upeču já.

Pátek:

V práci mám půl dne dovolené. Zdrhám domů, beru psa a vezu ho k babičce. Po obědě vyrážím do pojišťovny sjednat připojištění, do lékárny pro Kinedryl (ne, pro sebe ho nemám) a do banky pro eura. Pak pro rezervní eura k mamince do práce. Pak domů zabalit a fofrem na the bus (toto vše stihnuto mezi 11:00 a 14:30).

Bus nabírá zpoždění už v HK. Cestou se postupně navyšuje. To chci vidět, kdy to dojede. Příjezd to má 16.15, odjezd vídeňského busu je v 17.00. Nebýt toho, že máme o půle vyzvednout lístky, je to slušná rezerva. Takhle trnu, jak to dopadne, protože ty lístky jsou zcela logicky na mě. Zpoždění nakonec stáhneme na pouho čtvrthodinu.

Na Florenci se chvilku naháníme s Polovičkou, abychom se nakonec nenahnali. Když se konečně najdeme, ční už z davu společně s někým, kdo vypadá jako Antonio Banderas. Přesouváme se ke správnému stanovišti, kde se k nám připojuje Medúza a já jdu vyzvednout ty lístky.

Pán se ptá: "Jedete sama?" . Odpovídám, že ne, že se mnou jedou ještě ti tři. Pán praví: "Do prdele."

Poté se nalodíme do autobusu, vybereme si úžasné sedačky a pak sedíme, povídáme, sbíráme odvahu k návštěvě záchoda a řešíme, co je kakabus (buďto pták a nebo slušné synonymum ke slovu hovnocuc). Polovička též nadává, že mi musí 5x za cestu sundat batoh ze zavazadlového prostoru.

Přes hranice nás pustí všechny a to dokonce i přesto, že nikdo z nás nemá pas a já na občance nejsem blondýna...

...pokračování příště. 

---

Lama&Lama
...další perly z naší kanceláře, doporučuji nevynechat konec.

Deníček

• Lama1: myslíš, že by ses tu mohla zítra poo obědě nějak stavit??
  
• Lama1:já jsem si chtěla nainstalovat program Publisher...
  
• Lama1: a nějak se mi asi přeinstalovaly celý Office...
  
• Lama1: vlastně to jako funguje...akorát, že já už jsem si zvykla na ty starší verze...jako třeba u outlooku...:-)
  
• Christine: zbytek kanceláře se ptá, jak jsi to dokázala
  
• Lama1: no Lama2 mi dala cd...nainstaluj si tam z toho ten program...tak jsem na to klikla...vybrala jen ten jeden program...a všechno v pohodě
  
• Lama1: jenže mi to všude hlásilo, že nefunguje nikde žádná nápověda, tak jsem to tam hodila znovu a nainstalovala jen nápovědu...a s tím se mi tam chytly i ty ostatní programy...
  
• Christine: prý vám mám příště ty cédéčka sebrat a zabavit
  
• Lama1: ale mám v kompu obě dvě verze...
  
• Lama1:hele ať si to K. odpustí! :-D
  
• Lama1:takový poznámky má určitě ona...hehe
  
• Christine: K. se příšerně řehtá
  
• Christine: btw- až ti bude chybět něco ve windowsech, NEINSTALUJ TO!!!!
  
• Lama1:no neboj...
  
• Christine: bojím. zítra se stavím a ty cédéčka vám seberu
  
• Lama1:já se do toho moc nepouštím...ono to vlastně funguje,akorát je to nový...třeba si na to zvyknu...
  
• Christine: jo, to rozhodne. třeba než ti to začne hlásit, ať to zaregistruješ....
  
• Lama1:jééé co že?? tak bys zítra mohla přijít??
  
• Lama1::-)
  
• Christine: mohla
  
• Lama1:seš zlato...
  
• Lama1:budem tu nějak po obědě..
  
• Lama1:je to ok?
  
• Christine: jo, v pohodě. notes tam bude, kdybych dorazila dřív než vy?
  
• Lama1:jo, jasně bude...
  
• Lama1:klidně ho nahoď,ale kdyby to šlo, tak bych ti ráda koukala pod ruce,abych věděla, co jsem vyvedla a příště se tomu vyvarovala
  
• Christine: to ti můžu říct rovnou. nainstalovala sis to ze špatného cédéčka
  
• Lama1:no to mě napadlo...a my tu máme tu starší verzi taky?
  
• Lama1:neboj, já to nebudu opravovat...
  
• Christine: to sotva
  
• Lama1:jen jestli si mám začít zvykat na novou...
  
• Lama1:no tak si zvyknu...to není takovej problém ;-)
  
• Christine: to zjistíme zejtra. jestli ti vydrží víc, než 14 dni. jinak tvůj notýsek pomaže fofrem k informatikům....
  
• Lama1:a jéééje :-(
  
• Lama1:ale já tady mám všechny ty starý věci...nestačilo by ty nový odinstalovat?
  
• Lama1:a fungujou...akorát ten outlook si nestahuje poštu, protože pop přeskočil na tu novou verzi..
  
• Christine: uvidíme. potřebuju to vidět
  
• Lama1:oki..tak zítra odpolko

Ač se několik informatiků shodlo na to, že do jednoho počítače se dvoje officy v podstatě nainstalovat nedají, byly tam. Oboje.

Správně mě předem napadlo, že odinstalací těch nových se mi možná podaří poškodit ty staré. Podařilo. MS Outlook padnul za vlast.

 

Pro ty, co to zajímá uveřejňuji celý postup:

• 
  
  odinstalace nově nainstalovaných office (zabírajících 1650 MB – normální je cca300)
  
  
• 
  
  zjištění, že nefunfuje outlook a poštu z něj nelze exportovat do jiného klienta
  
  
• 
  
  opětovné nainstalování outlooku z právě odinstalované verze s definitivní odinstalací verze původní
  
  
• 
  
  převedení pošty do ptáka (Thunderbird)
  
  
• 
  
  odinstalování všeho z nové verze Office (tedy outlooku a nějakých těch nástrojů)

---

21.03.2007

Pohádka o drakovi...
...s otevřeným koncem

V jedné takové malé vesničce, nebo spíš kousek za ní, žil drak. S lidmi ve vesnici vycházel dobře a měli ho tam celkem rádi. Drak byl docela společenský, princezny k večeři nepožadoval a občas i s něčím vypomohl, protože měl daleko větší sílu, než celá vesnice dohromady. A lidé z vesnice ho za to na oplátku krmili, protože drak neměl čas si někde něco shánět sám a popravdě už úplně zapomněl, jak že se to vlastně dělá.

Jediná věc, která soužití s drakem trošku komplikovala bylo to, že drak byl hrozný vztekloun. Jakmile se mu něco nelíbilo, plival kolem sebe ohnivé sliny a sem tam i něco podpálil. Lidé mu to vždycky nakonec odpustili, říkali si "No co, je to přece jenom drak", ale radost z toho neměli a pokaždé si říkali, co asi podpálí příště.

Jednou takhle zase dostal drak svoji večeři a hrozně se od ní upatlal. Kolem tlamy byl samá čokoláda. A tak mu chalupník, který ho ten týden krmil, povídá: "Hele draku, utři si tu tlamu", protože věděl, že když drak odejde tak, jak je, upatlaný od čokolády, všichni se mu cestou budou smát.

Jenomže drak se strašně rozčílil a začal vykřikovat: "Kdo si myslíš, že seš? Ty seš jenom vobyčejnej chalupník, zatímco já jsem drak a se mnou takhle prostě mluvit nebudeš. A už vůbec mi nebudeš rozkazovat, co mám dělat!", a přitom kolem sebe prskal ohnivé sliny.

Chalupník mu vysvětlil, že to vůbec nemyslel ve zlém, že jenom nechtěl, aby se mu smáli děti ve vesnici, že je od čokolády až za ušima. Jenže drak jakoby ho vůbec neposlouchal, pořád si mlel svoji. Že jemu nikdo poroučet nebude, že si chalupník myslí, že drak je jenom takovej pitomeček dobrej jen na těžkou práci, že ho vlastně chalupník vůbec nemá rád a vůbec mu říkal samé ošklivé věci, plival kolem sebe ohnivé sliny a nakonec mu podpálil chaloupku.

Chalupník šel hasit a do toho se mu pořád za zády ozývalo drakovo hulákání. Ten mezitím podpálil ještě pár dalších chaloupek a vůbec se choval jako vztekloun. Pak se stáhnul do svého doupěte za vesničkou a trucoval.

Jenže ráno dostal hlad a tak se zase vrátil do vesnice a očekával svoji snídani. Chalupník na něj byl za tu spálenou chaloupku pěkně naštvaný, ale tak nějak si říkal "drak je drak" a pustil ho k jeho misce na jídlo. Jenže v té místo drakovy obvyklé snídaně leželo pár opečených jablek.

Drak na to kouknul a povídá: "Hele chalupníku, to snad nemyslíš vážně! Já jsem sem přišel na normální snídani a ty mi tady cpeš takovehle eklhaft! To si ze mě děláš srandu nebo co?"

Chalupník mu celkem v klidu vysvětlil, že pokud chtěl normální snídani, tak včera neměl podpalovat chaloupku, protože všechno jídlo bylo vevnitř a ten zbytek, co se jenom notně ogriloval a neshořel úplně na popel ráno snědli s rodinou. A že drak snad uzná, že pokud je normálního jídla málo, tak ho asi nedostane ten, kdo to zavinil. Ale že na draka nechtějí být zlí a proto mu nabízejí ta jablka, která se drakovi nepovedlo spálit, protože rostla na stromě za chaloupkou.

Jenže drak se zase urazil a všem naštvaně sdělil, že než by jedl jablka, tak to že radši zůstane o hladu a klidně si i umře, aby teda věděli, co zavinili tím, že mu naservírovali jablka. Takhle tam voplendoval a vymrzoval okolo chaloupky celé dopoledne a koutkem oka sledoval, jestli se v té jeho misce přecejen neobjeví něco jiného. Jenže neobjevilo.

A tak se drak nakonec sebral a bez jediného slova a bez rozloučení zmizel.

...jak pohádka skončí?

---

9.03.2007

Jak správně zaprudit...
...poučte se u odborníků...

Deníček

Ráno mi přišel e-mail. Jistá paní se celkem naštvaně ptala, proč stále ještě nedostala zaplaceno za jistou odvedenou práci. Že jsme se přeci domluvili, jak se to bude proplácet a nakonec ironický dotaz, zda dělá něco špatně.

Velmi slušnou formou jsem jí odpověděla, že zaplaceno nedostala proto, že nedodala smlouvu. Jakmile ji dodá, dostane zaplaceno. Ironickou odpověď na téma: "ano, opravdu jste něco udělala špatně" jsem si nechala od cesty.

Bohužel jsem si nevšimla, že ona paní zaslala onen mail v kopii i šéfovi odboru a oddělení. Druhý jmenovaný mi obratem zaslal mail s tím, že očekává vysvětlení. Zaklepala jsem na kancelář, vysvětlila, přeposlala odpovědní mail a v pohodě. Šéf to odkývnul a konec.

Bohužel jsem si opět nepovšimla, že jeho mail směřoval nejen na mě, ale i na šéfku projektu, alias nejchytřejší bytost na světě. Ta měla, jako vždy, potřebu se k tomu vyjádřit. A pochopitelně stylem, co jsem udělala špatně JÁ. Tedy, že jsem si smlouvu měla zajistit sama (nejlíp asi i podepsat) a kdo ví co ještě. V překladu – neví o tom ani prd, ale hlavně že ví, co má kdo dělat, aby jí nikdo nepsal ošklivé maily.

A nakonec ještě na dotaz šéfa oddělení sdělila, co přesně jsem o smlouvách říkala na posledním setkání, tedy jak všechno zařídím sama a nikdo se nemusí o nic starat. Krásná informace. Nebýt toho, že a) jsem nic takového neřekla, b) ona na tom setjkání nebyla.

Takže výsledkem je, že na základě "dělání něčeho špatně" jedné prudičky, která jaksi opomněla dodat jednu smlouvu jsem si užila "krásné" páteční ráno s totálním vypruzením od tří lidí.

---

8.03.2007

Byli jste někdy v kostele?
...ne, tato otázka nesměřuje na osoby aktivně se hlásící ke katolické víře...

Uvažuju nahlas

V naší rodině víra nijak zvlášť zakotvená není. V dobách hlubokého minula nám k vylepšení kádrového profilu bohatě stačit děd protirežimní atentátník a nebylo třeba toto ještě umocňovat metodami dalšími. Babička se sice zamlada hlásila k evangelíkům (narozdíl od atentátního dědečka, který už ve věku rané dospělosti prohlašoval, že je ateista), ale aktuálně se v naší rodině k církvi nehlásí nikdo, i když třeba Bibli jsme četli všichni (vy neznáte nejrozšířenější knihu na světě?).

Ale... Před asi tak deseti lety se u nás na chaloupce zastavila sousedka a pozvala nás do místního kostela na mši. A my že teda jo. Takže jsme se spolu s ní v sobotu odpoledne vypravily na druhý konec vesnice.

Samotná mše pro nás byla trochu zvláštní – místní kněz byl polák, takže jsme občas měly trochu problém mu rozumět a navíc jsme čas od času netušily, co že to máme dělat a říkat (třeba když si najednou všichni začali podávat ruce), ale zase jsme zjistily, že v poměrně narvaném kostele rozhodně nejsme jediné s tímto problémem. A všichni "obeznámení" se tvářili, jako by nic.

Ten rok jsme tam byly ještě několikrát. Pak jsem jednou na vánoce vyrazila v HK na půlnoční, na nový rok s věřícími kamarádkami ze Slovenska z chaloupky do sousední vesnice a v dobách, kdy jsem studovala latinu na mši v latině opět v HK.

Dneska už bych patrně neměla problém s tím, že nevím "co kdy" a moje poměrně kvalitní paměť má kdesi ve svých závitech uschovány obvyklé modlitby, ale ten hlavní zážitek a pocit je v něčem jiném. V podstatě v malé a nepodstatné drobnosti.

V kostele se obvykle zpívá. A u vchodu si můžete zapůjčit zpěvník. Při příchodu jsem si na to nikdy nevzpomněla. A ať to bylo kdekoliv, ve chvíli, kdy se začalo zpívat a já tam seděla jako pecka a koukala dopředu, pokaždé se někde z okolí natáhla ruka podávající mi "svůj" zpěvník...

---

7.03.2007

Lama útočí!
...hlášení lamího supportu :-)

Deníček

• Lama: čau


• Christine: ahoj


• Lama: note mi hlásí, že licence avastu vypršela...


• Lama: buď se můžu znova registrovat a budu mít zase na 14 dní..nebo zaplatit plnou verzi...


• Lama: asi to zruším úplně, nebavilo by mě každých 14 dní se registrovat...


• Lama: co myslíš?


• Christine: avast je zdarma, tohle zni divne


• Lama: aha...tak možná že bych to platit nemusela, to jsem si vydedukovala sama...když mi dávaj možnost na 14 dní zdarma...


• Lama: tak sem myslela, že  ostatní se platí


• Lama: tak pokud mi to nabídne upgrade...tak to mám udělat?


• Lama: a nestačí mi ten zone alarm??


• Christine: nestačí


• Lama: hmm


• Lama: tak to zatím nechám, pokud to bude zas něco hlásit tak se ozvu


• Christine: ťukni pravým tlačítkem od myši na ikonu avastu a dej o programu avast


• Lama: a dál


• Christine: co máš napsano u registracniho klice?


• Lama: číslo


• Lama: písmena..chceš to celý?


• Christine: a vyprseni aktualizaci?


• Christine: nechci


• Lama: nic...mám na to kliknout?


• Lama: klikla..nic


• Christine: nacti si to na obrazovce,aby to bylo videt cele a stiskni klavesu prt sc. bude někde tam, co je delete


• Christine: pak otevři malováni, dej vložit, uloz to a posli mi to


• Lama: a co že to chceš zkopírovat??

---

6.03.2007

Důvěra...
...můžu Ti věřit, jen kdyř mi budeš všechno říkat?

Uvažuju nahlas

• Nemůžu Ti věřit, dokud mě nepřesvědčíš o tom, že se Ti věřit dá.
• Pokud mi nebudeš říkat všechno, tedy ÚPLNĚ všechno, nedá se Ti věřit.
• Pokud mi něco neřekneš, znamená to, že to tajíš a pak je důvod Tě podezírat, že k tomu máš nějaký důvod, a tedy Ti nelze věřit
• ...

• Opravdu se důvěra zakládá na tom, že si říkáme všechno?
  
• A v čem potom taková "důvěra" spočívá?
  
• Věřit druhému můžeme až poté, co nám "dokáže", že mu věřit lze?
  
• Nebo je normální věřit do té doby, než zjistíme, že se tomu druhému věřit nedá?

---

Lama&Lama, problém s tiskárnou
...pokráčování oblíbeného seriálu pro počítačové nadšence

Deníček

V kanceláři na druhém konci města, než sedím já, máme tiskárnu se scannerem...

L: nejde nám tiskárna , dolní část ani nesvítí, na nic nereaguje ... , asi netušíš, co s tím ... , krom toho, že to je asi rozbitý ... Jen zkouším, jinak se na to juknem příští týden ...

CH: ja se u vas stavim a zkusim se na to mrknout

Tak jsem vsedla na kůň (teda, do trolejbusu) a vyrazila. Po příchodu do kanceláře jsem zjistila, že tiskárna nejde od včerejší návštěvy uklizečky, že nejde jen spodní část (tedy tiskárna), zatímco horní (scanner) normálně funguje a nepomohlo ani celkové vypnutí a zapnutí tiskárny ani odpojení a zapojení kabelů.

Vzhledem k pravidlu "nevěř nikomu a nikdy" jsem se rozhodla začít při zjišťování závady zopakováním této činnosti – zjištěním, zda jsou všechny kabely správně zasunuté a vše, co má být zapnuté zapnuté opravdu je.

A – světe div se... Kabely opravdu správně zasunuté byly. Ten vypínač, kterým se "tiskárna" vypínala a zapínala byl ve správné poloze. Až na takový drobný detail – byl to vypínač od scanneru. Jen od scanneru. Ten od tiskárny si vesele hověl v poloze vypnuto.

---

5.03.2007

Máme novou postel!
...a pes taky.

Deníček

Nová velká postel v pátek konečně dorazila z pražské Ikey a tak jsme ji včera večer postavili. Její velikost je opravdu úžasná a i jinak je rozhodně krásná. A postavit ji bylo poměrně jednoduché. Milovaná bytost se ukázala býti šikovnější, než se očekávalo (a než o sobě sama tvrdí).

Hned po sestavení, instalaci roštů a matrací jsme posteli udělili první zasvěcení a pěkně se na ní rozvalili, abychom si to trošku užili, než se půjdeme vyspat do té staré malé, protože na nových matracích se ještě nejméně den spát nesmí, aby se pořádně nafoukly (pokud mi někdo chce sdělit, že jsme se na nich neměli rozvalovat, neb teď už se stejně nenafouknou, nechť si to nechá pro sebe, teď už je to stejně jedno :-).

A jak jsme se tak pěkně rozvalovali a užívali si těch báječných rozměrů a plochy skoro 4 metrů čtverečních, tak se pod náma ta postel propadla... Teda, jenom rošt. Asi jsme ho špatně položili na ten středovej nosník...

Tak jsme to "spravili", pořádně narovnali ještě jednou a zarovnali tou matrací a rozvalili jsme se znova. A jak jsme se tak chystali, že už se teda fakt přesunem do tý starý postele a půjdem spát, tak se to pod náma složilo znova :-)

Tak jsme teda šli. Stavitelé postelí z nás asi nebudou...

---

2.03.2007

Znáte kalendář Pireli?
:-) bez komentáře



K prohlédnutí zde.

---

1.03.2007

Idiot číslo 23.
:-)



Tenhle článek mě navnadil. A to označení mi přišlo celkem vtipné. Takže – chcete-li být také zveřejněným idiotem, pospěšte si na www.idioti.cz. Ještě tam je spousta místa :-)

---

Vztekle prskám...
...nad plánovanými reformami zdravotnictví

Uvažuju nahlas


Oko mi dnes spočinulo na článku na Novinkách. A pěkně mi to zvedlo žluč. Pokud se vám to nechce číst, tak ve zkratce – placení u lékaře. Návrh – za recept dvacku, návštěva specialisty a pohotovosti pade, den v nemocnici taky pade a nakonec – návštěva praktického lékaře při určitých diagnózách (to má být jako co?) taky pade. Pěkné, že?

Nemám nic proti placení nějakého rozumného poplatku u obvoďáka a totéž jsem ochotná akceptovat u receptu, i když tam už z toho jsem daleko méně nadšená. Na druhou stranu si říkám, že by se tím přecejen mohly trochu zkrátit ty zástupy "pacientů", co si chodí popovídat do čekárny.

(Pokud opravdu nesnášíte seniory chlubící se v čekárně chorobami, přeskočte následující odstavce a pokračujte až tím předposledním.)

Jenže – já sama jsem chronicky nemocná. Nijak drasticky, mám astma. Na plicní (tedy ke specialistovi) musím každé dva měsíce na kontrolu a pro nový recept na léky, na delší dobu mi je nepředepíše. K tomu mě zhruba při každé třetí návštěvě posílá ještě za dalším odborníkem (alergologie, RTG, imunolog...). Na jeden recept se standardně vejdou 2 léky. Já pravidelně beru 2 (čistě na astma), další dostávám na tlumení kašle, na odkašlávání apod., které neberu pravidelně, ale potřebuju je mít u sebe...

Jako bonus vlastním rozmanitou sbírku alergií. Takže přidáme další návštěvy odborníka a k již zmíněným lékům na alergii započítáme antihistaminika, kapky do očí, sprej do nosu, prášky zmírňující alergické reakce způsobující dušení.

Pravidelným "hostem" jsem taky na imunologii (tak 2x – 4x do roka), poslední dobou u gynekoložky (1x měsíčně), na očním a u zubaře (2x do roka čistě preventivně, občas nějaký ten "zákrok"). Čas od času mě chytí chřipka (kterou si jako astmatik opravdu užiju) nebo nějaká podobná banalita, s kterou musím k lékaři a občas nějaká "specialitka" vyžadující třeba ortopeda.

Ne, nejsem hypochondr. Většinu jmenovaného dokážu držet pod kontrolou – pokud beru léky, které mám brát.

Takže: každá z těchhle návštěv u lékaře za 50,- Kč. Za recept 20,- Kč. Na každý z léků, který beru se doplácí, a ne zrovna málo (alespoň to se reforma chystá omezit na 3000,- ročně). Například u zubaře za některé zákroky platím na místě (posledně to bylo 600,- za spravení jednoho zubu). Sčítat to nebudu, asi by se mi udělalo špatně.

Každý měsíc platím zdravotní pojištění. 9% z mé hrubé mzdy za mě navíc odvádí zaměstnavatel. Dohromady ta částka není zas tak malá. A teď by mě zajímalo – za co že ho vlastně platím?
Netoužím po tom dostávat u doktora na recept i paralen, ale pokud se mi částka, kterou skládám co 2 měsíce v lékárně navýší o dalších 70,- korun za to, že si s panem doktorem po fouknutí do trubičky mezi dveřma řekneme, že je vše ok a ať mi jen napíše to, co obvykle, mám pocit, že něco není v pořádku.

---

Začtená...
...do vlastního života

Deníček

Kolem desáté večer jsem chtěla jít spát. Ještě jsem se rychle chtěla podívat na něco, co jsem náhodou publikovala i tady na blogu. Google mě odkázal do měsíce září loňského roku...

...a od té chvíle sedím, čtu jeden spot za druhým, některé i s komentáři a marně přemýšlím, čí bylo to telefonní číslo a o kom se mi to vlastně v noci zdálo...

...na druhou stranu to má i pozitivní stránky. Třeba úžasné zjištění, že jsem ho našla. Mimochodem, miláčku – co děláš v roce 2010? :-)

---