30.04.2007
Domovní důvěrnosti...
...prudérní spoluobčané nechť nečtou...
Deníček
Partnerské rozhovory z domácí postele... CH. se poránu lehce lísá a tulí: 1/2: Co je? Chceš sex? CH: No fuj, jak se to ptáš? To je nějaká romantika? 1/2: Miláčku, nepoužívej cizí slova, když jim nerozumíš... CH: No dovol... Já že nevím, co je romantika? Řekni to ještě jednou a dostaneš hadem! (znáte obouvací lžíci z Ikey...?) 1/2: No vždyť říkám, romantička... O něco později, 1/2 zívá jako orangutan: 1/2: huááááááááááááá ua uááááááááááááááááá!!! CH: My to dneska budeme dělat na Tarzana? 1/2: Jo. CH: OK, ale jestli mi budeš řikat Jane, nakopu ti prdel... Odpoledne: CH: Bolí mě hlava. 1/2: Hmmm... CH: Jsem se rozhodla, že něco vyzkoušíme. Četla jsem, že na bolest hlavy pomáhá sex. Jdeme na to. 1/2: A tobě se chce? CH: Ne. 1/2: Mně taky ne... CH: To nevadí, tohle je léčebná záležitost. 1/2: Myslíš něco jako terapie? CH: Jo. Jestli chceš, budu ti u toho říkat pane doktore... (PS: fakt to pomáhá...)
Vodní hlody lodní...
... :-)
Deníček
V sobotu jsme s drahou polovičkou a několika (cca 25) dalšími kamarády sjížděli Úpu. Pro ilustraci jen několik perel říčních: Ráno před odjezdem: 1/2: Miláčku, mám si ty věci rovnou sbalit do toho lodního kufru? (pro věci neznalé – lodní kufr je velká těžká dřevěná bedna. do nafukovací kánoe, jakou jsme jeli my se používá lodní pytel). Plujeme, proti nám větev. My vodáci si obvykle lehneme a podplujeme ji. 1/2 (sedí a v ruce drží pádlo): hua uááááááááááááá!!! CH: Kurva! (po dosednutí do lodě kleju jako námořník) 1/2: To bylo kurva nebo kontra? (kontra=záběr pádlem na druhou stranu) Sjíždíme jez: CH:Do prdele, stáčí se to, je to v hajzlu.... (loď sjela bokem, ale nepřevrátila se) CH: Miláčku, nebál jsi se, když jsem na tom jezu tak sprostě nadávala? 1/2: Néééé, já jsem si říkal, že to jsou jistě nějaká vodácká rčení, znamenající, že je všechno v pořádku...
26.04.2007
Andělé...
...a...?
Uvažuju nahlas
Andělské cokoliv je poslední dobou poměrně populární. Andělé vám poradí skrz andělské karty (spousta z nich mimochodem vypadá moc pěkně a působí velmi příjemně), zjeví se vám, když zapálíte zvláštní svíčku a prý si s nimi můžete i popovídat...
Myslím, že je hezké věřit v anděly. A ať se na to dívám z jakékoliv strany, nevidím na té víře nic zlého, spíš naopak.
Na druhou stranu – nesedí mi lidé, kteří se něčím takovým chlubí. "Mluvím s nimi pravidelně", .... ( A vy néééééé, heč!), a podobně.
Na druhou stranu – s kým to vlastně mluví?
Jednomu ze svatých Otců pouště se zjevil Ďábel proměněný v anděla světla a promluvil: „Jsem Archanděl Gabriel a seslal mě k tobě Všemohoucí.“
Mnich odpověděl:“ To bude asi nějaká mýlka. jistě tě seslal k někomu jinému. Já jsem neudělal nic, abych si návštěvu anděla zasloužil.“
Nato se ďábel ztratil a už nikdy se neodvážil k mnichovi přiblížit.
Modlitba žáby, anthony de mello, SJ
Modlitba žáby...
...
Deníček
Včera jsem cestou domů zavítala do kouzelného knihkupectví. Tentokrát jsem neměla na mysli žádnou konkrétní knížku, kterou bych chtěla koupit, ale po dlouhé době jsem narazila na paní majitelku a tak jsem zašla spíš na kus řeči a skouknutí přírůstků.
Paní majitelka mi mezi řečí doporučila knížku Modlitba žáby (autor anthony de mello, SJ) s podtitulem Kniha meditací v povídkách.
Autor píše, že je dobré číst naráz jednu, nejvýše dvě povídky. Vážně jsem ji tak chtěla přečíst, když jsem k ní sedla. Nešlo to. Dočetla jsem ji ještě včera večer a byla úžasná. Teď začnu s tím postupným čtením ještě jednou od začátku...:-)
Btw – paní majitelka hledá do kouzelného knihkupectví brigádníka/brigádnici. Nemá nějaký hradečák zájem?
Domácí drobnosti...
...a tak
Deníček
Na dva dny mě byla navštívit má nemocná drahá polovička ještě nedávno simulující těžkou alergii s rýmičkou (přitom to byl úplně normální zápal plic). Tentokrát už mu naštěstí bylo celkem dobře. Narozdíl ode mě...
V úterý odpoledne jsem přišla z práce s tím, že jsem strašně unavená a půjdu se tak na půl hodinky natáhnout s knížkou a pak že něco podniknem. Nad tou knížkou jsem spolehlivě usnula...
Brouček mě přišel vzbudit v půl desáté večer, s tím, že už jsem jako spala dost a teď bych si pro změnu třeba mohla dát večeři, když už ji byl v Tescu koupit. Načež začal z poměrně narvané tašky vytahovat jednu věc za druhou. Napřed jsem si myslela, že na večeři přijde ještě někdo další, ale prý ne... Mezi balíky sýrů a toustového chleba mi vrazil do ruky avokádo (den předtím jsem se v krámě nezávazně zmínila, že mi chutná:-) a balíček "k svačině na zítra", který jsem nesměla rozbalit dřív, než v práci...
O večeři jsme se podělili se psem (myslím, že měl asi nejvíc). Svačinu představovalo asi půl kila jídla (mňam mňam), takže si nejsem jistá, jestli to bylo na celý den nebo jestli působím jako nenasytný pažravec :-) Kolegyni taky chutnalo...:-)
24.04.2007
Rodinný výlet...
...několik perel...
Deníček
V sobotu jsme s maminkou vyrazily naším rodinným vozem Škoda 105 na výlet do Prahy za účelem většího nákupu v Ikea. Pro pobavení několik rodinných výkřiků:
U vozíku nacpaného dekami a polštářky...
Ikea rozhlas: Vážení zákazníci, pro zkvalitnění našich služeb vás prosíme, abyste našim pokladním sdělili, zda nakupujete pro osobní potřebu nebo pro podnikání...
- CH: Řekni jim, že to máme pro firmu. Zařizujeme si nevěstinec...
- M: Jo, s jednou postelí...
- CH: No jasně. Jedeme na směny, ty přes den, já v noci...
Na parkovišti...
Rodinné vozidlo naložené nákupem jsme zanechaly v podzemí a šly se navečeřet. Po návratu – náš supervůz není na konci řady! (Teda, jen není vidět, protože před ním stojí vozidlo jakési mnohem větší rodinky)...
- M: NĚKDO NÁM UKRAD´ AUTO PLNÝ POLŠTÁŘŮ!!!
Cestou zpět na dálnici. Předjíždí nás jiné vozidlo opravdu vysokou rychlostí...
- CH: To bylo zajisté 130.... Mami, ne že s ním budeš závodit!!!
- M: Já závodím pořád. Akorát furt prohrávám...
Včerejší rozhovor s drahou polovičkou...
...pak má člověk něco udělat...
Deníček
Brouček mi včera odpoledne volal. Do práce. Zajímaly ho konkrétní podrobnosti jisté intimnosti, na které jsme se domluvili...
- 1/2: Hele miláčku, a jak jsi to jako konkrétně myslela?
- CH: No, tak jak jsem říkala...
- 1/2: Sakra, nemůžeš to teda normálně říct?
- CH: Jsem v práci...
- 1/2: No a myslela jsi to jako ......?
- CH: Ano.
- 1/2: jako úplně .....?
- CH: Ano.
- 1/2: Aha. Tak jo.
Do kanceláře jsem přišla červená až na...., a to rozhodně nejsem stydlivka :-)
23.04.2007
Dva výrazy, které nesnáším...
...
Uvažuju nahlas
Existují 2 spojení, která poslední dobou častěji slýchám (či vídám), a která mi v tomto podání vcelku vadí. 1. Promiň, ale...
Slůvko "promiň" chápu jako slovo vyjadřující omluvu. A omluva není omluvou, není-li tak myšlena. Tedy například u vět, které toto slovo uvozuje, avšak zbytek věty vám dává jasně najevo, že s vámi dotyčný totálně nesouhlasí a spíše vám něco vyčítá. Shodou okolností či z jiných důvodů toto spojení v komunikaci se mnou používají dva lidé – má drahá polovička a jeho bývalá přítelkyně. 2. Napřed studuj a pak...
Pro autory vět tohoto typu mám jedinou větu: Kdo si kurva myslíte, že jste? Až bude mít někdo potvrzeno, že je spasitelem všeho vědění a jeho dozorcem, nechť si takové perly pronáší, jak chce. Jinak nechť se každý stará o studium vlastní. Já sama studuji, co je mému srdci blízké nebo co pro svůj život potřebuji. Že to někdo další vidí jinak není můj problém. Pokud někde píšu nesmysly, stačí uvést na míru pravou a ne se stavět do role přikazujícího učitele národů. Ne, skutečně nehodlám studovat zen proto, že komentátor píše bezobsažné příspěvky (....studuj zen a pak vyprávěj o prázdnotě :), ani na popud jiného autora (...zaprvý víš o icq hovno a ikdyby si věděla něco o něm tak víš že si dělá
veřejný registry (jeslti ty lamo víš co to je) ...nejdřív si o tom něco nastuduj ) zjišťovat, co jsou to veřejné registry, zvláště když v souvislosti s ICQ o tom nic neví ani přítel Google. Věty prvního typu poukazují na to, že ten, kdo je pronáší absolutně ignoruje význam onoho slůvka nebo se kryje za falešnou slušností, věty typu druhého pronášejí arogantní pitomci, jimž je vlastní pocit "sežral jsem všechnu moudrost světa". Neboli NARK, jak se říká u nás...:-) Máte taky nějaká "oblíbená" spojení?
19.04.2007
Odvaha k sebevraždě?
...
Uvažuju nahlas
Na jistém blogu se objevil jistý spot. Jedna z autorčiných spolužaček se zabila skokem pod vlak. Stoprocentně souhlasím s autorčiným perexem – Kéž je Ti země lehká (ač jsem danou osobu neznala). S čím však naprosto souhlasit nemohu (ač jsem danou osobu neznala) je formulace jedné věty v tomhle spotu: Věnuji tímto vzpomínku ..., která měla tu odvahu odrazit se od stráně a skočit pod jedoucí vlak.Odvahu? Jistě, v tu poslední chvíli je asi třeba sebrat odvahu a skočit. Ale proč vyzdvihovat zrovna tohle? Nebo si nezasloužila, aby se ve vzpomínkovém článku o ní vyzdvihla
nějaká jiná její skvělá vlastnost, nesouvisející s "dobrovolnou" smrtí? Člověk, který se rozhodne spáchat sebevraždu a opravdu to udělá se tím nedemonstruje svoji odvahu. Udělá to někdo, kdo už neví kudy kam (pomineme-li drogové excesy s představou létání a podobné věci) a tohle považuje za poslední řešení. Ukazuje tím světu daleko spíš to, že si nikdo nevšiml, že potřebuje pomoc, nebo že mu nebyla dostatečně poskytnuta. Že už míra vnitřního trápení přerostla udržitelnou mez. Nebudu posílat další komentáře pod spot samotný, autorka si to evidentně (
...Dost možná jsem měla k tomuhle článku zakázat komentáře.....!!!) nepřeje, ale potřebu se k tomu vyjádřit jsem přesto měla. Třeba i proto, že (...ale tu dotyčnou jsi neznala, nevíš proč to udělala, takže prosím nesuď, zda je či není správné psát to či to!!!!) jsem přesvědčená, že není třeba některé lidi znát, abychom mohli posoudit, jestli o jejich činech někdo jiný píše způsobem absolutně nevhodným. Nemusíte se mnou souhlasit. (předpokládám, že autorky zde uvedených komentářů (z nichž jedna je i autorkou spotu samotného) si za svým názorem stojí a tedy je nepobouří, že jsem je zde oba uvedla).
Každý člověk potřebuje...
...PROSTOR
Ne, o tohle vás skutečně ochudit nemohu a vzhledem k tomu, že asi málokdo sleduje komentáře k čtvrt roku starým spotům na cizích blozích, dám tu perlu rovnou sem. Když už se komentátor tak snažil a poslal mi to rovnou 4x, přenechme mu chvilku prostoru v hlavním vysílacím čase... Pro zájemce – původní článek o ICQ6, ke kterému se komentář vztahuje (a je tam i odpověď) najdete tady. A teď už ta perla... : :-) slepice (fuck you tomuhle puberťáckýmu blogu!!! – Mejlík) Vloženo 19.04.2007, 14:27:38 nevim
proč by mirandisti měly jít plakat jinam, já sám mirandu nepoužívám, ale určitě
ty co jí používaj jsou chytřejší než ty, koukám že máš IQ houpacího koně takhle
vyhrožovat, zaprvý víš o icq hovno a ikdyby si věděla něco o něm tak víš že si
dělá veřejný registry (jeslti ty lamo víš co to je) a smazáním tohohle ty
socialisto, ničeho nedosáhneš, ba naopak projevíš svou komunistickou myšlenku
cenzurovat vše co de !!! PS:seš naivní zamindrákovaná slepice která o tom nic
neví, nejdřív si o tom něco nastuduj
Vytrženo z kontextu...
...ranní rozhovor
Deníček
...je mi blbě a můžeš za to ty! Kdyby ses trochu snažil, mohlo mi být blbě úplně jiným způsobem... :-)
18.04.2007
Důvěřuj...
...a neopovažuj se prověřovat...
Deníček
Asi každý z nás má svá tajemství. Někdy malá, někdy větší. Občas se stane, že se nějaké takové tajemství náhodou prozradí. Někdy nám to vadí víc, někdy zas až tak moc ne. Jedno takové tajemství se mi díky vlastnímu drobnému opomenutí prozradilo o víkendu. Nepřišlo mi to nijak dramatické, prostě jsme si to vysvětlili, řekli si k tomu, co bylo třeba a zodpověděli několik doplňujících otázek. Pro mě tím ta záležitost v podstatě skončila. S trochu negativním pocitem, že už to není tajemství, ale celkem pozitivním z toho, že se vlastně nic nestalo a vysvětlili jsme si to. Druhá strana to bohužel viděla jinak. Nestačilo jí moje vysvětlení, ačkoliv to původní tvrdila a základní fakta tajemství projela Googlem. Nenašlo to nic. Alespoň dá-li se druhé straně věřit. Protože moje důvěra v druhou stranu tím vzala celkem zásadně za své.
17.04.2007
Anonymové všech...
...polibte si prdel. A mně taky...
Deníček
Volný přepis včerejšího rozhovoru s drahou polovičkou: - 1/2 – Miláčku, myslíš, že tě někdo opravdu nemá rád?
- CH – Zaručeně.
- 1/2 – aha. přišla mi na mobil anonymní smska.
- CH – a copak nám kdo píše?
- 1/2 – no, přišlo to z netu a jenom na displej a bylo tam něco jako ať tě radši rovnou pošlu k vodě, protože jinak mi brzo zahneš, jak je tvým obvyklým zvykem.
- CH – aha. ok.
- 1/2 – tě to nějak nevzrušuje....
- CH – hmmm, ani ne. Tebe snad jo?
- 1/2 – ne...
- ....
Tento spot není určen ani tak široké veřejnosti, jako spíše připadně čtoucímu pisateli (ano, v rámci té skupiny, co to z ní nikdo nečte, ale všichni vědí, co se tu píše, takže si to určitě navzájem řeknete :-). Takže: Klidně nám zas něco napiš, nám to vcelku nevadí.
16.04.2007
Poznatky z víkendu...
...
Deníček
- určitě měly být tři, ale na ten první si nemůžu vzpomenout
- smrtelná nemoc u chlapa je rýmička
- jsou místa, kde můžete celý večer obhlížet sexy chlapi, aniž byste koukli na kohokoliv, kdo má kalhoty.
4.04.2007
Topolánku, Topolánku...
...tentokrát to bylo fakt vedle...
Uvažuju nahlas
Jsem voličkou ODS (ano, mám ráda ptáky) a obvykle souhlasím s počiny této strany, a to i v případě, že pro mne osobně nevyzní zrovna výhodně (jako třeba rovná daň). Pan Topolánek je osoba, která je mi obecně celkem sympatická. Leč i tak se najdou věci, s kterými prostě souhlasit nemohu a nechci. Toto je citace ze článku zveřejněného na idnes:
Topolánek: Jiné podmínky pro ženy jsou logické
"Zárukou
rovnosti příležitostí není žádná dobře míněná snaha narovnat
nenarovnatelné, žádná pozitivní diskriminace. Pozitivní diskriminace,
to zní asi stejně jako příjemný výprask. Jsou rozdíly, které jsou
nevymýtitelné," řekl mimo jiné Topolánek.
Mateřství a těhotenství je podle něj výsadou žen, které jsou díky němu apriorně odlišné od
mužů, a logicky je tak staví do jiného postavení na trhu práce. "Je to
přirozené, je to logické, je to zdravé," míní.
"Žena se může svobodně rozhodnout děti nemít a pak jsem přesvědčen, že má stejné příležitosti uplatnění jako muž," dodal. Sklidil za to hlasitý pískot celého sálu.
Hmm, taky bych si zapískala. Takže žena má právo na stejné příležitosti uplatnění jako muž pouze v případě, že se rozhodne nemít děti? Zkuste někde prohlásit (jste-li žena), že jste se rozhodla nemít děti, protože jste kariéristka a chcete v životě a zaměstnání něco dokázat. Stanete se terčem pochybných poznámek a urážek na téma, že pokud by takto uvažovala vaše matka, tak tu nejste a podobně. Rozhodnutí nemít děti kvůli kariéře není zas tak úplně svobodné. My ženy jsme jediné, které dokážeme zajistit pokračování lidského rodu na Zemi (pochopitelně, že za vašeho pánského přispění, leč vás nikdo nebude diskriminovat proto, že pravděpodobně jednou někoho oplodníte). Máme tedy určitou "povinnost", kterou nám v tomto případě nebude diktovat zákon, ale třeba lidské pudy o zachování rodu. Za plnění této "povinnosti" (neberte to slovo ve zlém, nikdo neříká, že máme děti JEN pro zachování lidstva) jsme odměňovány nižšími platy, problémy se sháněním zaměstnání a ztíženým kariérním postupem. Napřed proto, že se od nás očekává, že půjdeme na mateřskou (tuto větu jsem slýchala při shánění páce už před osmi lety. Děti stále ještě nemám.), pak máme děti, které budou určitě často nemocné (zjišťuje tohle někdo u otců?) a navíc jsme v době, kterou jsme trávily na rodičovské dovolené, ztratily kontakt s vývojem ve svém oboru, a pak už jsme zase staré... Proč bychom musely volit mezi kariérou a možností mít dítě? Má pro to někdo nějaký opravdu dobrý argument?
|
