29.06.2007
Mám ho!!!
Pro dnešek jsem absolutně happy :-)
Deníček
 Po cca sedmi letech se mi podařilo sehnat něco, co jsem moc a moc chtěla. Tarotové karty. Jedny konkrétní.
Jmenují se The Norse Tarot, vytvořil je Clive Barrett a poprvé a naposledy vyšly v roce 1989. Já na ně narazila cca o deset let později v knížce Juliet Sharman-Burke o tarotu (tahle paní je mimochodem autorkou velice zajímavého Mytického tarotu). Láska na první pohled (o tarotu se říká, že vám karty musejí "sednout". Viděla jsem už zhruba 300 různých sad, a tyhle jsou rozhodně ty jediné a pravé). A tak jsem je začala shánět. Napřed po specializovaných českých knihkupectvích, pak na internetu. Beznadějně vyprodáno. Postupem času už jsem dokonce začala postupně schraňovat obrázky jednotlivých karet z netu s tím, že když se nedají sehnat, nechala bych si je alespoň vytisknout, ač v nepříliš dobré kvalitě. Aktuálně jich mám přesně polovinu (zato mě to přivedlo k mému novému koníčku – sbírání tarotových a jiných vykládacích karet – aktuálně jich mám kolem 250 kompletních sad :-) Asi před rokem jsem zjistila, že se čas od času dá nějaká použitá sada sehnat na Amazonu, ač cena bývala dost přes 100 dolarů, což mi přišlo trochu dost... Až jsem před 14 dny narazila na nabídku na eBay – karty v perfektní kvalitě za nabídkovou cenu 60 dolarů – zatím bez přihození. Aukce končila za 2 a půl dne v půl páté ráno... Trnula jsem do poslední chvíle a ráno vstávala v ještě o hodinu dřív, ale vyplatilo se. Byla jsem jediná přihazující. Dokonce i poštovné bylo následně nižší, než jsem čekala. A karty přišly přesně týden po jejich odeslání z LA. A to nejlepší nakonec – karty jsou podle všeho patrně nepoužité. Knížku s výkladem někdo evidentně četl, ale samotné karty vypadají naprosto netknutě. Není to skvělé? :-) A tohle už je jen pro NI: Děkuju.
Snízíme porodné,
co vy na to?
Na idnes se dnes objevil tento článek. Vláda chce dosáhnout snížení porodného z aktuálních 17.500,- na 13.000,-. Původně počítali s částkou o 2.000,- vyšší na první dítě, ale pak usoudili, že není třeba mezi prvním a dalším dítětem dělat rozdíly... Proč mám zase pocit, že je to o tom, že tam opět seděla banda chlapů se superplaty, co nemá ani ponětí o tom, jak to vypadá u normálních lidí? Ve chvíli, kdy je naše republika na ocase žebříčků světové porodnosti ( 2. od konce – 2004, 212. z 224 sledovaných zemí – 2005), nepovažuji za úplně dobrý nápad rušit opatření, která u nás rodiče dětí alespoň trochu podporují. Ano, jsou země, které rodičům neposkytují podporu takřka žádnou (mluvím o zemích vyspělých (např. USA), nikoliv o rozvojové Africe) a na které se odpůrci rodičovských příspěvků a dávek často odkazují. Na druhou stranu – tyto země s porodností zásadní problém nemají a nepotřebují své občany k plození a rození nijak zásadněji motivovat. Naproti tomu u nás je v tuto chvíli porodnost na takové úrovni, že pokud bychom takto pokračovali, v roce 2300 nás tu bude zhruba 60.000 ( zdroj) a jedinými rozmnožujícími se občany našeho státu jsou v současné době Rómové. Proč? Výše rodičovského příspěvku je stanovena ve výši částky odpovídající 40 % průměrné měsíční mzdy
v nepodnikatelské sféře za kalendářní rok, který o 2 roky předchází
kalendářnímu roku, v němž se rodičovský příspěvek poskytuje. Pro rok
2007 činí 7 582 Kč měsíčně. V překladu to znamená, že do té doby pracující rodič je najednou nucen stát se finančně závislým na partnerovi/partnerce. Pokud ve vztahu vše funguje tak, jak má, neměl by to být zásadní problém, ač i tak mé kolegyně vyprávějí nepěkné historky o tom, jak šly do práce dříve, než chtěly, neb rodina živořila na hranici chudoby. Pokud to tak ale nefunguje, nastává problém.
S narozením dítěte navíc vznikají rodině další nemalé náklady – pořízení kočárku, postýlky, autosedačky, plínek, oblečení... Pořízení části z nich by mělo pomoci pokrýt porodné. Z toho důvodu je logické, proč by mělo být vyšší na první dítě – kočárek apod. si nemusíte kupovat pokaždé nový.
A narovinu – kolik z nás touží po tom, aby se náhle výrazně snížila životní úroveň, na kterou jsme zvyklí a na kterou jsme schopni a ochotni si svou prací vydělat? Nerada bych byla nařčena ze sobectví a nabádání k tomu, abychom svým dětem neobětovali nic ze svého komfortu. Leč tuto skutečnost skutečně nepovažuji za motivující.
Ale naši politici to nejspíš vidí jinak...
25.06.2007
Jani?
Moment, píchám...
Deníček
...aneb dopolední návštěva gynekologie.
20.06.2007
Malou mořskou vílou...
...
Deníček
Kdysi, před časy nepříliš dávnými, ale přesto dávno minulými, mi kamarád složil písničku. Ne nějakej ten blábol, co skládají zamilovaní nadšenci vysněným slečnám nebo tak... Dobrou písničku s dobrým textem a dobrou melodií. Hráli jsme spolu v kapele a nakonec jsme ji i společně zpívali. Takový příjemně depresivní a možná lehce dekadentní duet (ale jinak, než vás asi napadne).
Včera se mi tak nějak sama od sebe připomněla. Cítila jsem se úplně stejně, jako jsem "o sobě" zpívala v té písničce. Až na to, že reálně už to není příjemně depresivní...
Ale aby bylo i veseleji – pro dnešek mám náladu celkem dost dobrou a v podstatě taky absolutní radost – vyplatilo se mi si poránu přivstat :-)
18.06.2007
Tak o tomhle ti můžu říct jen to...
...že má velkej penis
Deníček
Zhruba před čtvrt rokem jsem dostala možnost vyzkoušet si jistou metodu výkladu z runových karet. Ač jich má karetní sbírka aktuálně čítá rovných 10 druhů a mám je celkem ráda, nikdy jsem je v výkladu nepoužívala. No, a v sobotu jsem to tedy po tom čtvrt roce zkusila podruhé.
Šlo to celkem snadno a dobře. Kamarádka chtěla vědět nějaké předpoklady a výhledy do budoucna ohledně 3 svých potenciálních "partnerů". Tak jsem vzala vytaženou kartu, koukla na ni a říkám: že u toho prvního to vidím tak a tak.
Pak jsem vzala druhou a znova. Tohohle chlápka znám (ač jsem to zjistila až po výkladu) a tak asi můžu říct, že to asi i celkem sedělo.
No, a pak přišla třetí karta. Kouknu na ni, zavřu oči, otevřu je a říkám:
- CH: Tak jediný, co ti můžu říct k tomuhle je to, že má velkej penis.
- A: To vím taky, ale vysvětli mi, jak to sakra můžeš vědět ty!
A to jsem se ještě nekoukla do křišťálový koule... :-)
17.06.2007
Happy Hour(s)...
...
Deníček
Včera večer mě meine liebe Schwester vytáhla na večerní obchůzku
hradeckých restauračních podniků. S tím, že začneme už v pět, protože
tou dobou mají v Cuba Libre happy hour a tím pádem levnější koktejly.
Takže jsem zahájila tradičním mojitem, zatímco sestra přesedlala na
Piňa Coladu. Pak dala ještě jednu, já přidala margaritu a ona tequilu
sunrise. Celou dobu si tak sedíme pod jedním úžasným "plakátem" a já
pořád dokola melu, jak se mi to strašně líbí a tak... V polovině
margarity jsem usoudila, že chci vědět, co je to za techniku (vypadalo
to jako nějaký tisk, ale na linoryt se mi to moc nezdálo), a jestli se
může sestra podívat na ten štítek v pravo dole, jestli to tam nepíšou.
- S:...je tady napsáno akorát J... H...
- CH: J... H...?
- S: ...
- CH: ...to je L....k! (základní průser, když znáte lidi jen pod skautskýma přezdívkama)
- S: ...
Tak jsem chytla telefon, a spíš tak nějak ze známosti a tak jsem
naťukala smsku s tím, že jsem to tam zrovna potkala a je to moc pěkné.
No, slovo dalo slovo, smska smsku a po přesunu do jiné putyky jsem
dostala nabídku, že ho můžu mít. Wow! Je fakt boží a strašně se na něj
těším.
U Knihomola mi mezitím přinesli ledovou kávu (bývala lepší) a poloviční
porci jídla (objednala jsem si celou). Nějak to tam jde s úravní níže a
níže. A takové skvělé místo to bývalo... :-( Aspoň, že mi ji taky jako
poloviční účtovali...
Pro pokračování jsme zvolily podnik jménem Café Malburg. Dřív se to
jmenovalo jinak, vypadalo to tam jinak a byla tam skvělá obsluha. Teď
to tam vypadá jak za císaře pána a obsluha je ještě snesitelná.
Každopádně na Strawberry Coladu (chutnala jak jahodovej jogurt) jsem
jako "gárnýž" (jak odborně říká moje sestra) dostala kus ananasu a
třešeň, a jediný, co jsem z ní nechala bylo párátko, kus šlupky a
třešňovej list.
Pak jsem chtěla jít domů, leč sestra usoudila, že noc je ještě příliš
mladá a zahnala mě do takřka nové kavárny kousek od mého bytečku.
Vlezli jsme dovnitř, usadily se do báječných křesílek a příšel číšník:
- Č: no, my máme dnes otevřeno do deseti (bylo půl jedenácté)...
- CH+S: (aha, takže to nás asi vyhodí...)
- Č: ...ale jestli vám nevadí, že vás místo obsluhy obsloužím já v teplákách...
- CH+S: (jak by mohlo!)
Takže jsem dostala báječné kafíčko, sestra taky a navíc jsme mohly průběžně obdivovat obsluhu.
- S: jak se to tady jmenuje?
- CH: Old Timer Café
- S: jak že?
- CH: Old Timer
- S: né U sexy pána v teplákách?
Pán byl vskutku úžasně sexy, měl sexy hlas a ty tepláky byly bílý
kvalitní kalhoty Nike, žádná hrůza z úpletoviny. Asi tam budu chodit
častějc. :-)
12.06.2007
Nejohroženější druh na světě?
Muž!
Uvažuju nahlas
Nedávno jsem někde četla, jak si američtí muži začínají připadat nepotřební, zbyteční a ohrožení ve svých mužských rolích. Použijeme-li zažitý stereotyp, můžeme říct, že v Americe jde všechno do extrému. Na druhou stranu – tradiční rolí muže je býti živitelem a ochráncem rodiny, ať už lovcem nebo tím, kdo vydělává, zatímco je žena, coby strážkyně domácího ohně tou, která v jeskyni a jejích modernějších variantách vychovává děti. Leč dnešní žena dokáže sebe i své děti zabezpečit sama (otázky o potřebě obou rodičů ponechme stranou), vydělává dost na to, aby mohla něco ulovit v místním supermarketu a ještě stihla střežit ten oheň. A – k čemu potom potřebuje toho muže? (pořád ještě píšu o článku, takže se mě nepokoušejte nařknout z extrémního feminismu).
Teď dál – muž lovec musel být samo sebou mužem silným, houževnatým a prostě po všech stránkách "mužným" (nepleťte se to s pověrami, že chlap má smrdět a krkat). Tyto vlastnosti od něj v podstatě očekáváme dodnes, ač k tomu již nepožadujeme čerstvě skoleného mamuta. Zato od ženy je očekávána něha, křehkost a související vlastnosti (doplňte sami), a taky uznání, že muži jsou přeci ti silnější a pro některé věci "stavěnější"(ano, generalizuji). Ale – kde se tohle očekávání vzalo? Pravěká žena těžko mohla být křehkou bytostí, když v neandrtálských podmínkách tahala dřevo na oheň z pralesa a v případě nouze utloukla šavlozubého medvěda kamenem, co sloužil muži jako sedátko před jeskyní. O pár století zpátky ženy běžně pracovali od rána do večera na poli a v hospodářství – jak by mezi nimi obstála nějaká křehule?
Jak mě tohle napadlo – poslední dobou se mi dost často někdo snaží vnutit myšlenku, že nejsem dostatečně ženskou ženou. Chybí mi ta křehkost (zaplať pámbů) a něžnost a navíc se musím nutně cpát na místa, která obsazují muži. Pominu-li narážky charakteru ryze osobního, mohu uvést jeden příklad za všechny.
S kamarády jsme vyrazili na vodu. V lodích jsme seděli vždy po párech, několik posádek bylo ryze mužských (kamarádka, s kterou jsem jezdila loni, dala přednost svému partnerovi). A teď – zcela "logicky" seděl v každé lodi muž vzadu (včetně lodi mé kamarádky, která se mnou jezdí poslední dva roky, narozdíl od svého přítele, který prakticky žádné zkušenosti neměl). Tušíte správně – jedinou výjimkou byla naše loď. Ještě před vyplutím byla má drahá polovička (s nulovou vodní zkušeností) vystavena přemlouvání na téma "sedni si dozadu, jsi chlap, to nějak zvládneš...". Drahý je naštěstí bytost inteligentní, takže tuto možnost kategoricky odmítl (myslím, že k tomu ani nemusel vyvolávat představu, že bych ho hnala sviňským krokem, pokud by něco takového jen vyslovil :-). Přesto jsem si cestou na toto téma vyslechla ledacos, ač standardně platí nepsané pravidlo, že své lodi šéfuje vždy kormidelník a nikdo mu do toho nemá co kecat. Pro kormidelnice evidentně ne...
Příklad tohoto typu bohužel není ojedinělý. Krom kormidelnického postu v lodi mužům "patří" také vše technické, počítače od A do Z... Pokud jste v tom dobrá, cpete se tam, kam nemáte. A měl by se vám zkrátit řetěz od kuchyně (extrémní, leč poslední dobou trefné).
Zvláštní na tom je, že podobné narážky slýchám poměrně často až poslední dobou, přičemž nemyslím, že bych se zásadně změnila. Na druhou stranu – výrazně se změnila skupina lidí kolem mě. A já mám najednou pocit, že ten zásadní rozdíl je v tom, že v té předchozí "skupině" byli muži tak nějak – mužnější. Jejich "mužské" kvality byly natolik jasné a zřejmé, že neměli problém se ženou, která není křehkou bytostí odkázanou alespoň trochu na muže, ale ve většině případů si spolehlivě poradí sama.
Možná, možná ne...
11.06.2007
Víkendové resumé...
...
Deníček
V pátek jsme byli s kamarádama v HK na Kabátech. Nic moc. Na kapelu vůbec nebylo vidět, neb před scénou stálo zvukařovo stání vysoké několik metrů a obdobně široké. Až se budu chtít kouknout na projekci, pustím si záznam a nebudu kvůli tomu chodit na koncert. Zvuk jsem taky čekala o něco hlasitější... A navíc – 2 hodiny jsme prostáli ve frontě na pivo. Doslali jsme se během nich na polovinu původní vzdálenosti od stánku a pivko jsme si dali až v hospodě v HK po koncertě. Jinak – hradecký letiště vypadá pořád stejně, jako když jsme tam chodili se školkou na procházky.
Víkend jsme s maminkou strávily pracovně – ona přesazováním kytek, já sekáním trávy (zkuste si posekat třičtvrtě hektaru zahradní sekačkou s polofunkčním sběračem a tupejma čepelema...). Střídavě nám do toho pařilo slunce a lilo jako z konve s bouřkou jako bonus. Nejvíc si to užili psi ve chvíli, kdy jsem potřebovala přeparkovat auto, abych posekala pod ním. Vzhledem k tomu, že jsou oba nadšení cestovatelé, vlezli do auta, počkali, až přejedu o tři metry vedle a vylezli s nadšeným pocitem, jak se skvěle svezli.
V neděli jsem naši rodinnou škodu 105 řídila do HK. Matka cestou oceňovala, že se ode mne přiučí něco sprostých výrazů k chování ostatních řidičů. Pro ujasnění – ona sama při řízení nadává jako dlaždič, výraz "Viděla´s toho vola?" patří k nejmírnějším. Leč u vět "Kurva, co to tam předvádí" (jakýsi důchodce se supervozem (bez ironie – model posledních několika let, rozhodně mnohem mladší, než náš prskolet) se přede mnou šinul rychlostí asi tak 40 km v hodině (nemáme v autě tachometr, tak odhadujeme) v místech, kde byla devadesátka a pěkná přehledná silnice) a "Polib mi prdel" (troubil na mě řidič za mnou před kruháčem, kde mi nešla zařadit jednička a nechala jsem tedy projet o jedno auto víc, než bylo nezbytně nutné) pravila, že tohle tedy ona nepoužívá...
Do HK jsme přijeli synchronizovaně s mou drahou polovičkou. Zbytek večera však bohužel nic moc. Nejvíc mě dostal tenhle rozhovor:
- 1/2: Takže jdeme asi spát, co?
- CH: A ty chceš?
- 1/2: Ne.
- CH: A co chceš?
- 1/2: Třeba si ještě chvilku povídat a tak...
- CH: A proč se teda ptáš "Asi jdeme spát" a ne "Nechceš si ještě chvilku povídat:
- 1/2: Se bojím, že mi řekneš něco jako "Ses posral, ne?"
Kde sakra na tohle přišel? Jo, a pak ještě ... :-)
8.06.2007
Nevoní vám kolega?
Změňte to po úřednicku!
Uvažuju nahlas
Asi všichni máme zkušenost s kolegou (v horším případě kolegyní) potičem. V našich krajích se ještě bohužel 100% nezabydlel zvyk používat antiperspirant a kvalitní vůni (ne, Pitralon se nepočítá), takže občas narazíme na někoho, kdo prostě a jednoduše – smrdí. U nás na úřadě toto vyřešili velmi prakticky. Na základě pečlivé studie bylo zjištěno, že každý zaměstnanec dříve či později navštíví toaletu. A tak byl na dveře každé toalety namontován speciální ovoňovač, který spustí vždy, když tyto dveře zavřete. Takže každý zaměstnanec je po vstupu do kabinky naparfemován libou květinovou vůní. Úředníci jsou tudíž příjemně voňaví, což přispívá k pohodě na pracovišti. A teď vážně – kterej pitomec moh´vymyslet na záchody osvěžovač, který sice kabinku osprchuje vůní po každém odchodu konajícího, ale napřed při příchodu osprchuje každého, kdo vleze dovnitř, přičemž se té sprše nedá vyhnout?
|
